František Opička

S Frantou Opičkou jsme se následujícího dne stali přáteli na facebooku. (Já nevím, co by jsme si bez něj počali…) V nedávných příspěvcích měl fotografie z dovolené v Egyptě a shodou okolností byl v hotelu, ve kterém jsem strávila nějaký čas. Začali jsme tedy na toto téma diskutovat. Po nějaké chvíli jsme si již zasílali nabídky cestovních kanceláří. Nehledě na to, že jsem v té tobě měla ruku v sádře ( - příběh sám o sobě…), toužila jsem co nejdříve odjet někam do tepla. Tak nějak nezávazně jsem nadhodila „Pojeď se mnou.“ a on na to – už trochu závazněji „Tak jo.“.

Zdroj: unsplash.com

Měla jsem celkem radost, protože jsem byla odhodlaná jet sama. Dobrý nápad byl se znovu sejít. Přece jen jsme se viděli jen jednou a zrovna ten večer vypil v hospodě všechny zásoby borovičky, které tam měli. To se pak blbě dělá na člověka názor.

Podobně jako té dovolené se zhostil i mé pobídky „Dovez mi snídani.“. Hele, já nejsem rozmazlená kráva, právě že naopak. Já byla zvyklá, že by se tomu někdo jen zasmál a pak by řekl „FAK OF“. No, takže jsem to nemyslela úplně vážně. Přesto k mému údivu přivezl kytku a koblihy. Jako jo, měla jsem radost. Myslím, že jsem řekla něco jako „Děláš si prdel?“, romatička, žejo? Nicméně jsem zahlásila, že sladké moc nejím. František se toho chytl a podruhé již dovezl kytku, víno a jitrnice – MOC FAJNE, chlap mých snů (zase). 💑

Zdroj: unsplash.com

Znali jsme se tedy týden a měli jsme spolu letět na dovolenou a přežít tam společných 12 dní. I za tu krátkou dobu stihl František poznat některé z mých přátel. Seznamování probíhalo většinou podobně:

„Tohle je František a jedeme spolu na dovolenou.“

„Ahoj“

„Ty vole, ty jsi blázen.“ nebo „Cože? Jako fakt? Tak to hodně štěstí…“

Zdroj: unsplash.com

Takže věděl, do čeho jde, protože ho mí kamarádi (hajzli sprostí) a rodina varovali, ať si to rozmyslí – neposlechl, jeho problém. Když už jsme měli odlétat, zeptal se můj bratr: „Mami, a znáš vůbec toho týpka? Aby to nebyl nějaký Kramář.“ Bylo tedy na místě je také představit.

„Mami to je František.“

„Dobrý den, rád Vás poznávám.“

„Ahoj Františku, ty jsi chudák, rozmysli si to ještě.“

Nutno říci, že maminka mě vždycky uměla podpořit a potěšit - o tom napíšu asi samostatný článek. ♥

Takže František odjížděl s vědomím, že jede s psychicky narušenou osobou na 12 dní do uzavřeného komplexu, ze kterého není uniku jedině stovky kilometrů pouští. Možná měl i trochu strach, ale odjížděl se mnou a moji ukrutně smradlavou rukou v sádře, směr letiště. To už se nemůže nic posrat. Naivně jsem si myslela.

Pokračování na téma ZÁŽITKOVÁ DOVOLNÁ zase příště 😈