Slečna Blacková aka moje přítelkyně má v Italském Miláně kamarádku, a tak bylo jasné, že je to ideální místo, kam se podívat. Místo ideální, ale doba bohužel špatná, no což.
Koupili jsme letenky asi 2 měsíce předem s tím, že uvidíme, jak se světová pandemie bude vyvíjet a jestli nás tam vůbec pustí. Celou dobu jsme to sledovali a čísla nakažených nebyly tak strašný jako třeba u nás. V době, kdy jsme odlítali bylo v ČR přibližně 19000 nakažených, zatímco v Itálii kolem 8500. To jde.
Před odletem jsme museli vyplnit příjezdový formuláře jak do Itálie, tak i zpět do Čr. Řeknu vám ... není zbytečnější věc než tyhle formuláře, ale budiž.
Den před odletem, když jsem si šel lehnout, tak jsem ještě čeknul, jak situace vypadá. A sakra. Zjistil jsem, že ode dne, kdy odlétáme s sebou musíme mít navíc ještě antigenní test. Trochu nechápu proč, když máme očkování, ale vzhledem k tomu, že se nařízení mění ze dne na den a z minuty na minutu, tak to celkem i chápu.
Ráno jsme před 6 hodinou sedli na vlak směrem Praha. Přijeli jsme na hlavák a první věc, kterou jsme potřebovali sehnat bylo kafe. JoJo, jsme kafíčkáři, mňam, mňam. Vzhledem k tomu, že mám na ruce kérku mimozemšťánka Paula, tak kavárna Paul bylo jasná volba, muhaha. Kafe, bageta a rychle jít shánět lékárnu, kde si ty testy, který po nás ve finále za celej výlet nikdo nechtěl koupit. Lékárna na hlaváku zavřená, otevírala v době, kdy už jsme museli být v buse na letiště. Jdeme z nádraží hledat další. Další byla zrušená.... jdeme dál a na potřetí to vyšlo. 4 testy za 300,- který máme do dneška doma nepoužity. Jistota je jistota.
Testy koupený a teď vzhůru na pražský airport. Příjezd na letiště, druhá, pozdní snídaně v podobě pořádného burgeru v Burger kingu a šup do aeroplánu. Letěli jsme kolem poledne a venku svítilo sluníčko, takže super výhled. Nejhezčí to bylo určitě nad Alpama.
#někdenadalpama
Přílet na letiště Malpensa, rychle najít bednu, ve které koupíme lístky na vlak do centra Milána. Automat tam sice byl, ale úplně jsme mu nevěřili, a tak jsme si s náší ne příliš dokonalou angličtinou skočili na přepážku a o lístky si řekli místnímu zaměstnanci s fajnovým motýlkem. Pokud neumíte úplně dokonale anglicky, doporučuju si dát frťana, potom se hned líp mluví. Nicméně mi si ho nedali a stejně jsme to zvládli, takže pohodička.
Cesta do centra trvala přibližně hoďku, kde na nás čekala už kamarádka, se kterou jsme stihli ještě ten den, ač bylo už odpoledne, proběhnout pár míst, které jsme měli na seznamu.
Jako první jsme si to z hlaváku namířili metrem ke katedrále Duomo. Duomo je v Miláně něco jako Ajfelovka v Paříži. Pokud jí nevidíš, jakoby si tam nebyl.
Vystupujeme u Duoma, kocháme se pohledem na tu obří stavbu a já nechápu, jak tak obrovskou stavbu kdoví kdy mohl někdo postavit. Byli to machři.
Před odjezdem jsme pro mojí smůlu zjistili, že je tam nějaká zeď, kde jsou nakreslený žabky. Abych to vysvětlil - já žabky nesnáším. A moje přítelkyně mi pořád kváká a kupuje žabky, takže v celým bytě máme několik těhlech mrch.
Necítím se tu moc komfortně :D
Ale zpět, pro moje štěstí už na té zdi v Miláně nakresleny nebyly, to jsem si oddychnul :D.
Jdeme dál - Šli jsme k hradu jménem Castello Sforzesco. Velkej a hezky udržovanej barák, za kterým je obří park, který jsme také prošli. Na konci parku je takový oblouk Arco della Pace. Cvak, fotka. Vzhledem k tomu, že se začalo stmívat a v parku se scházeli podivný lidi, tak jsme si to namířili k našemu ubytování. Víno, sprcha, pokec holek a spát.
Druhý den bylo v plánu vstát před 8 hodinou ranní. Nastavuju budík, telefon mi ukazuje 30% baterky. Řikám si, že to vydrží a nabiju si ho přes den power bankou. Telefon nás maličko podrazil, protože jsem se ráno vzbudil a řikám si ,,sakra, jsem docela vyspalej, ale ještě je asi brzo, protože budík nezvonil''. Venku byla mlha, takže se špatně odhaduje kolik je hodin. Kliknu na obrazovku telefonu a hele, vybito. Kouknu na hodinky a ty ukazují těsně po 9 hodině. Vyskočili jsme z postele, sprcha a rychle na snídani, kterou jsme museli vzít hopem, protože jsme měli nabitej program. Kousek od ubytka jsme našli na doporučení malý krámek, kde měla paní čerstvé pečivo a dobré kafe. ,,Jedno lungo a capuccino, prosím''. Paní mi vysvětlila, že lungo je vlastně americano, takže dostanu to. Dýško pro tuhle milou paní je nutnost, my spoko, paní spoko, všichni spoko. Dali jsme si rychlou snídani a rychle tramvaj směr centrum. Vystupovali jsme opět u Duoma. U toho je jedna pasáž, kterou když procházíte, tak míjíte restaurace a obchody typu Praha, Versace a tak ... vzpomeňme v rychlosti na moje boty za 300 Kč :)).. a jdeme dál, uprostřed pasáže byla kopule a pod ní obrovský strom. Fotka do sbírky a ven z pasáže k divadlu jménem La Scala. Slyšel jsem, že je tohle hodně významné divadlo, a že je čest, když se do něho nějaký umělec dostane se svým vystoupením. No tak třeba si tam někdy dáme naší Footbag show:)). Vypadalo hezky, nicméně všechny baráky prakticky v centru Milána vypadají hezky. Ve srovnání s náším národním divadlem se to nedá porovnat. Jdeme dál uličkami, kocháme se, protože krásně svítí slunce, je zima, pára od pusy a má to své velké kouzlo:). Po cestě jsme vlezli na nějaký dvůr, kde byla uprostřed socha s malým pindíkem.
Měli jsme to namířeno na místo, které nese jméno Piazza Gae Aulenti. Moc pěkné vysoké stavby, ze kterých může být super výhled. V tuhle dobu jsme začínali mít chuť na kafe. A když začneme mít chuť na kafe, tak jsme jako Monty z Chipa a Deila, když ucítí sýr. Jdeme za tím a nic kolem nás nezajímá:D. Celou dobu jsem říkal, že bych si chtěl dát Panini, když už budeme v té Itálii. Dvě mouchy jednou ranou - na Piazza Gae Aulenti bylo krom vysokých staveb i podzemí, kde byl obchod, cukrárna a k mému štěstí i obchod jménem PaniniDurini. Jasná volba.
Dali jsme si Panini a kávu. Káva dobrá, panini mě osobně maličko zklamalo, protože až na to, že chuťově nebylo moc dobré, tak bylo i studené. Ale nejsem žádná fajnovka, takže jsme ho snědli a pokračovali dál.
Je potřeba zmínit, že jsme si řekli, že budeme skoro všude chodit pěšky, takže obejít tohle docela velké město zabere dost času.
Kousek od Panini byl hřbitov Cimitero Monumentale di Milano. Nevím jestli se někdo z vás chodí dívat během dovolených na hřbitov, ale my to měli po cestě a na fotkách vypadal obrovsky a zajímavě. Rychle jsme ho prošli a je potřeba říct, že byl opravdu hezky udržovaný. Na zemi snad nebyl jediný lísteček, všechno perfektně uklizený - skvělá práce!
To bylo cca 14h odpoledne a v 15h jsme měli sraz s kamarádkou. Pomalu bylo potřeba se vracet. Říkal jsem, že bychom to zpět mohli vzít přes kostel Santa Maria delle Grazie, kde mistr Da Vinci nakreslil poslední večeři. Lístky na poslední večeři si musíte pořídit snad měsíc dopředu, což jsme neudělali, takže jsme neměli tu čest jí vidět, ale pocit, že jsme byli kousek od ní nám stačil :).
Od kostela jsme si to namířili zpět k Duomu, kde jsme měli sraz. V plánu byl pozdní oběd. Na doporučení jsme šli do jedné restaurace kousek od Duoma. To je asi jako kdybyste jedli v Praze na Staromáku. Luxus. Vlastně ani nevím, jak se tahle restaurace jmenovala... moment, jdu to najít na mapě....
Jsem zpět... restaurace se jmenuje Granaio. Jen pro představu, kdybyste tam chtěl někdo zamířit. Měli jsme špagety, lassagně a rýži. K pití čaj, smothie a vodu. Cena byla cca 1600,-. Ale byla to mňamka, to jo.
Venku už byla skoro tma a my dostali chuť na další kafe. Jdeme si ulicí kousek dál, kde je podnik EATME&GO. Řeknu vám, to je skvělá věc, rozhodně doporučuju. Přijdete tam a nalevo máte pult se sladkým a napravo pult se slaným, bagety, burgery atd.
Jelikož jsme byli po jídle, zamířili jsme na levobok ke sladkému. Cookies, kafe a zpátky k Duomu, které už bylo krásně nasvícený a před ním obří vánoční stromek. Pár fotek do alba a k prvnímu stánku na svařák. Svařák měli výborný a silný. Po celém dnu už jsme byli promrzlí a bez sil, takže jsme si namířili k tramvaji směr postel. Cestou jsme se stavili ještě na nákup, kde jsme koupili něco k večeři a něco domů jako suvenýr. Když jsme odcházeli, tak jsem si řikal, že jsem si mohl koupit místní pivo a koštnout ho, ale tak třeba příště.
Další den už byl v plánu odlet domů. Takže brzké vstávání, tentokrát nás telefon nezradil a vstali jsme v čas. Dali jsem si snídani a ještě jsme chtěli stihnout prohlídku Duoma zevnitř a střechy. Příjezd, kupování lístku, prohlídka vnitřku. Je to obří stavba a zevnitř vypadá ještě větší. Rychle jsme to proběhli a namířili jsme si to k výtahu, který nás měl vyvést na střechu téhle katedrály. Tady nastal první problém. V batohu jsem měl nějakou keramiku, se kterou nás paní na vstupu vyprovodila se slovy, abychom si jí dali do nějaké jejich úschovny. To tak. Neměli jsme tušení, kde to je a hledat jí by byla ztráta času. Už jsme ale měli koupené lístky celkem za 60 euro. Takže co teď? Řekli jsme si, že ten porcelán vyndáme a necháme ho u zdi katedrály a budeme doufat, že nám ho nikdo neukradne za dobu, co budeme na střeše. Šouply jsme ho tam a fofrem do výtahu. Ze střechy nebyl úplně nejhezčí výhled, protože byla mlha a hlavně střechu katedrály zrovna opravovali, takže všude bylo lešení a tudíž nebylo všechno úplně přístupné. Ale stálo to za to. Rychle po schodech dolů zjistit, jestli nám nějaký kolemjdoucí neodcizil keramiku. Uff, byla tam, nikdo si jí asi nevšiml.
Blik cvak, poslední fotka téhle obří stavby a metrem na hlavák, odkud nám jel vlak na letiště Malpensa. Na nádraží jsme si uvědomili, že jsme neochutnali italskou pizzu, což nám přišlo škoda. I když jsme to měli v plánu, tak jsme to nějak nestihli. Dali jsme si teda margharittu na nádraží a řeknu vám, lepší pizzu bych udělal snad i já:)) Je ale potřeba říct, že to bylo na nádraží, nikoli v restauraci, takže se to dá asi čekat. Spěchali jsme na vlak, který měl lehký zpoždění, takže jsme na letiště přijeli o něco později. To ale nevadilo, protože jsme jeli s dost velkým předstihem, takže všechno proběhlo v pohodě a klidu.
Na letišti jsme si dali kafe a dortík, po kterém lezly nějaké mušky a kafe nic moc. Ale jinak hezký a velký letiště, docela i přehledný, takže nezabloudíte.
Potom už jen do letadla a s větrem v zádech do matky měst Prahy.
P.S.: Jelikož jsme kavárenští povaleči, tak jsme se těšili na místní minimalistické kavárny podobné těm, co jsou v Čr. Bohužel jsme buď měli smůlu, a nebo jich tam opravdu moc není, protože jsme žádné takové nenašli. Ale možná líp, alespoň jsme toho stihli víc projít a vidět.
Kdyby vás něco zajímalo, klidně mi napište na IG: patrikcrny a já se budu snažit odpovědět.
Konec hlášení. Výletu zdar.
Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].
Chceš vědět, když PatrikCrn přidá nový blog?
Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.