On je láska, rodina.

18+
CITLIVÝ OBSAH
Článek může obsahovat:
produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
JSEM STARŠÍ 18 LET A CHCI OBSAH ZOBRAZIT
Byl nejskvělejší z nejskvělejší. Jeho věrnost rodině byla neskutečná. Díky němu ještě žiju. Ale i velké osobností bohužel umírají a s nimi i naše duše . 17.10.1998

V předchozím článku už jste o něm četli.

V tomhle se dozvíte strukturu jeho a vlastně i našeho společného dětství a dospívání.

Od malička byl Funtík živější, než ostatní děti. Nebyl strom, na který by nevlezl nebo rybník do kterýho by neskončil.

Aby jste si ho mohli představit: kudrnaté zlaté vlásky, obří kukadla s dlouhýma řasama, hodně hubená postava a neskutečně opálený, čehož jsem byla přesný opak. Asi nikdy nebrečel.

Když jsme byli o něco starší (cca 13 let) začaly první rvačky, kdy jsem se začala bránit ve škole i mimo ní. Všechno díky němu, nebýt jeho, tak mě už asi nikdo nesložil.

Díky šikaně a podmínkám doma jsem byla dost zlý dítě, ale na brášku jsem byla vždycky hodná. Nikdy jsme se nehádali a nikdy jsme si neublížili.

Tátu nikdy nepoznal, ale zůstala rodině hospůdka v Praze, kterou vedla jeho matka. Po čase ale tržba upadala, protože matka začala upadat do alkoholu a slabším drogám.

Pořád jsme tam chodili a (teď přijde pointa).

Dodnes to věděl jen málokdo, ale je čas to nechat jít pryč. Bylo asi 9 večer když jsme si u nich v podniku dávali pizzu. Bylo tam pár štangastů a sem tam partička frajírků, který měli ještě horkou občanku. Odskočila jsem si za roh na záchod a to dost v blbou chvíli. Do dneška vidím tu partu kluků, co se objevila na záchodě.

Chvíli tam se mnou diskutovali a pak došlo i na rány a kusy oblečení. Díky bohu, že tam nalítnul můj životní hrdina. -Bylo to poprvé, co jsem Funťu viděla tak křečovitě nasranýho. Troufám si tvrdit, že mi opět zachránil život.

Ten večer jsem nechtěla jít domů. Bylo mi zle a Funťa s Matkou mě vzali k sobě.

Matka zůstávala v hospodě a my jsme šli domů.

Dostala jsem ručník, mezitím mi ustlal postel a on sám spal na zemi. Větší formát neexistoval. Jeho rodina byla bohatá, on byl ujetej do her ale jinak? Nikdo by nepoznal, že je to člověk s barákem, co má 5 ložnic. Byl ten nejobyčejnější kluk. Byl furt tak veselej i během svýho neštěstí. Rozdával, ale nikdy nebral.

Jediná jeho chyba byla, že už od začátku jeho puberty miloval alkohol, ale doháněl to tím, že když byl nalitej, tak s ním byla neskutečná sranda.

Pak přišlo období Markétky. Markéta byla rozhoďnožka. On nevím proč na ní mohl oči nechat. Hrozně hrála na city a to, že se tahá s největšíma skvoterama a feťákama už ani neviděl.

Byl dokonale zamilovanej. První láska no.

Do kolečka, dokola ho podváděla a on se omlouval, ani nevěděl za co, jen aby si ji udržel.

Jednou onemocněl a ona se s ním ještě v nemocnici rozešla.

V ten den jsem ji ještě chtěla vidět krvácet.

Několikrát jsem s ní skončila v křížku.

Na Vánoce se zase dali dohromady. Chvíli po Novém roce ho opět podvedla a už si řekl dost. Zapili jsme to a šli se projít.

Šli jsme tak po lesní rovince, kde se často scházeli nejrůznější případi, a kde byl předěl vesnice a města. 

Hustila jsem mu do hlavy asi pul hodiny ať se na ni vysere, že je štetka a on si takový zacházení nezaslouží. Chyba nastala když to začal říkat i on a zaslechla to partička za námi jdoucích zmrdů od Markéty. Proč skončil v nemocnici už tedy víte.

Já měla taky menší modřiny, ale do teď vím , že jsem tam měla skončit já. Není den kdy by jsem si nepřipomínala, jak moc se nenávidím za to, že jsem vůbec něco na tý cestě říkala.

V nemocnici jsem s ním byla furt, jen mimo školy. Chodila jsem tam 4 dny a 5. Den jsme se dozvěděli od doktorů, že má hemofilii, ale že to bude v pohodě a do týdne ho budou propouštět.

,,Tak to mi budeš muset stříhat nehty ty, jinak totiž vykrvácim" mi řekl. Neuvěřitelný, jak z každý chvíle uměl udělat grotesku.

6. Den ráno vystupuju z vlaku a z telefonátu s jeho bratrem zjišťuju, že už není ten kluk, co mi zametal u nohou, když mi tam ostatní házeli klacky. 

Jestli existuje něco po smrti, tak on na mě kouká ze shora a chytá se za hlavu. Doufám, že teď tam ohýbá tu svoji vysněnou vnadnatou slečnu a je mu líp. Nebude den kdy by jsem na tebe nemyslela .

17.10.2019 ti bylo 21 let. Vždycky tu s námi budeš jako ten kudrnatej, okatej klučina.

Vy všichni, co tohle a jestli vůbec budete číst: chybovat je lidský, ale chyba a posrat si život je rozdíl. Važte si svojí lásky, svojí rodiny a svýho zdraví, protože to všechno jednou zmizí a vy budete přemýšlet, kde se stala chyba stejně, jako já.

Já jsem Hey Hoe.

Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na blogy@refresher.sk.

Ohodnoť blog
7
Odeslat správu
Žiju pouze pro úspěch.

Chceš vědět, když Shamy Mathers přidá nový blog?

Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.

Další články autora

Zobrazit všechny
1.11.2019 20:37
Já jsem Hey Hoe.