Jak jsem v úvodu napsal, s příchodem vysoké školy, stresu a dalších povinností jsem začal více a více kašlat na svojí životo zprávu a začal jsem tloustnout.
Abych to uvedl a možná trošku tím apeloval i na rodiče. Moje maminka (které za to, ale i tak moc děkuji) nám dávala jen to nejlepší a nejzdravější jídlo, co jsem mohli mít. Každé ráno jsme měli ke svačině ovoce a odpoledne zeleninu. U nás doma byste nenašli brambůrky, tyčinky, bonbóny a ani lízátka. Ovšem myslím, že je potřeba dělat vše s mírou. Tedy pokud jsem něco nemohl mít, ale podvědomně a nebo vědomě jsem po tom toužil, dopřál jsem si to v dospělosti. Tedy jakmile jsem si začal vydělávat peníze, začal jsem bydlet sám a sám si nakupovat, tak by to nebyl nákup, kdybych si nekoupil nějakou “mňamůstku”. Brambůrky, sladké nápoje a pod.. Zprvu jsem z toho měl hroznou radost. Dělal jsem něco co jsem dříve nemohl a myslel jsem si, že to ničemu nevadí. Nic méně, čas letěl a tím, že nic neděláte se to projeví. Po necelém roce mi sport chyběl a já zase chtěl vyzkoušet něco nového. Chtěl jsem něco, co bude “sexy”, i proto a možná právě proto jsem začal lézt po skalách. Chodil jsem v Praze na lezeckou stěnu a kupodivu mi to docela šlo. Nic méně, jednou jsem vzal svojí ženu s sebou a tak když mě viděla lézt, tak řekla: “Vidíš, a kdyby jsi měl o dvacet kilo méně, tak nelezeš 6-tky, ale 8-čky.” Zasmál jsem se, ale začalo mě to hlodat. Říkal jsem si, však nejsem tlustý… No, přišel jsem domů a když jsem si oblékal ponožky, tak jsem se viděl předkloněný před zrcadlem. No to byla hrůza, říkal jsem si, že přece nemohu mít na břiše co jsem viděl v tom zrcadle. Okamžitě jsem si řekl “STOP”. Šel jsem do kuchyně a místo toustu jsem si nedal nic. Říkal jsem si, že zhubnu tím že nebudu tak jíst. To byla blbost co? Měl jsem hlad a tím pádem jsem byl i protivný ;-). Jednoho dne moje přítelkyně řekla, že bychom mohli jít běhat. Máme psa, kterému by se to mohlo také líbit a tak jsem šel. Když jsem neuběhl ani jeden kilometr, připadal jsem si jak troska.. Nic méně to nebyl úplně špatný zážitek a dopamin se zřejmě vyplavil zprávně. řekl jsem si, že to zkusím znova a že to vydržím alespoň 14 dní.
První týden to bylo furt stejné. Nic méně jsem běhal max. 4 až 5 km denně a tím, že bydlíme u Prahy, kde je krásná příroda jsem mohl každý den měnit trasu a to bylo asi to nejkrásnější. Najednou jsem byl i na cestách, které jsem neznal a bylo to hrozně příjemné. A to že jsem nemohl nevadilo. Když jsem si řekl, že to hubnutí myslím vážně přistoupil jsem i k trošku kontroverznímu řešení. Objednal jsem si spalovač tuku. Věděl jsem, že to nejsou zázračné pilulky, ale chtěl jsem vyzkoušet vše. Trošku jsem si o tom něco přečetl a věděl jsem, že vás to spíše “nakopne”. Kupodivu to fungovalo velice dobře! Ne, že byste tím hubli, ale byla to motivace, že jsem si tuto tabletu vzal a věděl jsem, že musím jít sportovat. Čas letí jak voda a já opravdu za cca měsíc a kousek zhubnul přes 10 kg. Najednou jsem i začal běhat a viděl jsem na chytrých hodinkách velký a rychlý progres. Zde druhá poznámka: Pokud chcete u tohoto sportu vydržet jsou za mě chytré hodinky nedílnou součástí vybavení. Já jsem věděl, že chci vidět svůj pokrok a tak byla otázka, jaké si vybrat. Rozmýšlel jsem se mezi značkou Apple a Garmin. Nakonec jsem si z tohoto článku (https://www.modio.cz/i/jak-vybrat-chytre-hodinky-v-8-krocich) vybral a rovnou koupil ty od Applu. I proto, že mám Iphone a mohl jsem tak neomezeně využívat všechny funkce. Po necelých dvou měsících jsem to měl nastaveno tak, že jsem běhal 2x za sebou cca 5 km a 1x 10 km a pak jsem měl den pauzu. Jednou o víkendu jsem seděl v křesle a přemýšlel jsem, kam poběžím. Nakonec jsem si řekl, že zkusím běžet dál a naplánoval jsem si trasu na 21 km (tedy půlmaraton) který jsem uběhl a byl jsem naprosto šťastný. Po dalším měsíci jsem si řekl, že chci vyzkoušet maraton, ale ne s lidmi, kde na mě každý bude koukat a skončím nachvostu. Chtěl jsem si to uběhnout sám. Nic méně jsem si naplánoval pouze trasu na 30 km a i tu jsem uběhl. Zde “srandovní” vsuvka. Po cca 10 km jsem si uvědomil, že batoh s vodou zůstal na stole. Tedy jsem běžel ve vesnicích a u Svatého Jána jsem se napil ze studny a i následně ve vesnici vedle, což se projevilo druhý den ve střevech. :-D.
Možná si říkáte, že 20 kg, které jsem zhubnul by určitě stačilo. To jo, cítil jsem se báječně. I lidé říkali, že je vidět, že jsem zhubnul. Ale na břiše jsem měl (a bohužel zase mám) i “špíček” něco co to břicho nedělá rovné. Zde nastupuje další kontroverzní část a to je rozhodnutí se vyzkoušet ketonovou dietu. Měl jsem totiž poraněný kotník a nemohl jsem běhat a tato dieta měla fungovat i bez aktivity. Rozhodnul jsem se pro tuto varitu od firmy KetoDiet.cz (https://www.ketodiet.cz/stranky/dietni-plan-medium/) tedy střední hubnutí. Kupodivu to fungovalo dobře. Jídla byla chutná, ale musel jsem si zvyknout, že toho bylo málo a měl jsem trošku hlad. Zhubnul jsem ještě asi 2 kg, ale špíček zůstal… Jak to vypadá teď? Běhám stále dále, ale už méně pravidelně. Zamiloval jsem si box, ale o tom bude další článek. :-)
Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].
Chceš vědět, když Vašek Brynda přidá nový blog?
Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.