Jen sen

Věnováno tobě. Tomu, kdo mě chodí mít rád do snů.

V rezavém snu opět vídám mě i tebe. v očích mírne provinění, naše ruce jako kdyby spoutané byly k sobě, svádí mě to pomyšlení.

Nic necítím, nic mě nebolí, když sdílím s Tebou své obavy, své trápení.

Nechci Tě mít do smrti, jen něco po ní ještě. Když nerozhodne ona, sama spustím slzy deště. Kromě zdi, která strach nabízí, nic mě nezlomí, touha nikdy nezmizí.

Pokaždé, když odcházíš, když slunce venku vychází, moje rty studené, tak bolavé, sdílím s tebou kousek ještě to ráno mlhavé.

Slovem svírám prosbu svou, zůstaň se mnou, říkej mi navždycky „mou".

Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na blogy@refresher.sk.

Ohodnoť blog
0
Odeslat správu
Poetka.

Chceš vědět, když novakovaviktoria přidá nový blog?

Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.