Proč vyrazit na cyklo čundr?

Jak si takový čundr naplánovat?

Úplně jednoduše. Stačí Ti kamarádi, kolo, batoh a stan, možná mapa. Když se rozhodnete vyrazit, máte dvě možnosti. Buď si můžete naplánovat trasu, kdy budete spát každý den v jiném kempu (to je asi ta náročnější varianta), nebo si můžete nechat pár nocí na jednom místě a pak teprve přejet na druhé.  To asi doporučujeme spíš menším dobrodruhům a těm, kteří se nechtějí úplně každý den táhnout s těžkým batohem. Protože narovinu, ty kila jsou v kopcích znát :).

Proč na čundr vyrazit?

Je to sranda, je to zážitek, na který nezapomeneš (ať už v dobrém nebo ve zlém :D, ale my doufáme, že v dobrém). Zkusíš něco nového a možná otestuješ i svoje limity. Zjistíš, jaký kopec vyšlápneš se stanem na zádech. A po kolika kilometrech bys nejradši zajel/a do příkopu, sedla si tam na bobek a radši tam celou noc brečel/a, než znovu sedl/a na kolo a snažil/a se dojet do kempu.

Není nad to, když se ráno probudíš a můžeš úplně co chceš. Měl/a jsi včera v plánu podívat se na ten hrad, co je 20 kiláků od kempu, ale dnes se Ti chce koupat? Nic Ti nebrání, změníš směr, najdeš super místo na koupání, jiný cílový kemp na večer a jedeš. Třeba oproti pěšímu čundr máš na kole daleko víc možností. 

Nemusíš se bát, že takový čundr musí nutně znamenat 100km denně, vstávačku v 5 ráno a dojezdy do kempu o půlnoci. I když záleží, koho si vybereš za parťáka :D. I takoví blázni se najdou. Nicméně můžeš jet rozumné úseky, užívat si přírodu, zastavit se, kde jen budeš chtít a prostě nic neřešit. Domeček máš na zádech, tak můžeš jet klidně i jako šnek, když na to přijde :).

Fáze, které asi prožiješ

Čím si asi projdeš?I když se budeš snažit sbalit opravdu minimum věcí a stan udáš někomu jinému, stejně ten ešus, jídlo a bunda něco váží. Takže hodíš batoh na záda, sedneš na kolo a máš pocit, že Tě to stáhne dolů a spadneš ani ne po metru. Klasický začátek. Optimisticky vylezeš z vlaku s myšlenkou, že do kempu je to jen 25km, pohodička a volný večer před vámi. Pak zjistíš, že je celých těch 25km vlastně do kopce. A že budete rádi, když to do tmy stihnete. Pak už do kempu nechceš, nejdřív chceš stavět stan po cestě, a pak už jen brečet v příkopě. Batoh Tě strašně, ale strašně řeže a stahuje Tě dozadu.

Druhý den ráno Tě všechno bolí, nesnášíš kolo, nesnášíš toho, kdo to vymyslel a nenávist se prohlubuje, když musíš nasadit batoh na ty bolavý ramena. Během dne si užíváš výhledy a je to zase prima, pivko večer Tě hodí do topu. Tyhle fáze se střídají pak celou dobu, záleží, jestli zrovna bloudíte po lese s kolem v ruce a snažíte se nespadnou ze skal, nebo si jedete pohoda jahoda na koupálko. Na konci puťáku se těšíš, až se umyješ teplou vodou a vyspíš se jako člověk v posteli. Zároveň se Ti ale nechce domů, protože sis dokázal/a, že zvládneš všechno a bylo Ti dobře. Víš, že máš zážitek na celý život a pojedeš zase :). 

Tak asi proto vyraz na čundr :).

Ať to šlape!