Josef, těhotenský test a záchytka #1

Přichází jaro – období, kdy se s námi dějí zvláštní věci. Někdo chytá alergie, jiní zase deprese a někdo chce nějakou změnu. Každý je nadržený, jak háravá fena před šukáním. A více jak polovina buzen vytahuje své značkové šátky a brýle a.k.a. Horatio – Kriminálka Miami. S naivní představou, že jim to přidá nějaký ten žádoucí feromon navíc. Pokud nemáš značkový šátek, neztrapňuj se a chytej depky.

Já jsem v kategorii “Háravá fena” a “Zkusit se má všechno”. Minulé jaro jsem si trapně barvil vlasy na šedou a pak se z toho stal “Boom” – lze tedy říci, že jsem průkopník. Letos na barvení vlasů seru, mám růžovou a jsem spokojený. Když jsem přemýšlel o změně, nic mě nenapadlo. Jako napadlo – “Odstěhovat se z Prahy.”Což jsem hned zavrhl. Zlá myšlenka, Prahu miluju a ona miluje mě. Tohle je pravděpodobně jediná láska na celej život. Když jsem nepřišel na nic, co bych mohl ještě zkusit, rozhodl jsem se tomu nechat volný průběh. Však ono to přijde samo. Odsunul jsem tedy přemýšlení na vedlejší kolej a vydal se vstříc velkoměstu, abych uspokojil svou “Háravou fenu”.

Vybral jsem si nejteplejší buzinec v Praze a rozhodl se tak vstoupit přímo do chřtánu bestie. A jako správná buzna, se nechám zvát na drinky i když nebudu mít zájem. Po cestě do buzince jsem si všímal pohledů na mou adresu, tedy jsem zvyklej na pohledy ostatních, ale ještě se mi nestalo, že by po mě někdo koukal na Václaváku. Proto jsem si to náležitě užíval.

V baru bylo málo lidí, to si ale vysvětluju tím, že jsou svátky a každá buzna se vrátila do své rodné Horní dolní pro pomlázku. Ostatní tancovali s rukama nad hlavou, jiní se oblizovali a já skončil na baru. Když jsem si objednával pití, barman se zvláštně zarazil, zkasíroval a šel si zpět povídat do hloučku teplých barmanů. Když jsem se rozhlížel okolo, bylo mi jasné, že tu evidentně nic nebude. Vytáhl jsem telefon a začal jsem na iBku rolovat zprávama typu “chceš vykouřit?”, zda tam najdu něco normálního. Jelikož jsem chtěl zabít nudu odepsal jsem na jednu zprávu. Ten kluk byl sympatický, alespoň na fotkách.

On: “Ahoj”

Já:  “Ahoj”

On: “Co děláš?”

Já:  “Jsem v Baru. Co ty?”

On: “Onanuju nad tvýma fotkama, protože mě vzrušuješ. Můžu ale přestat jestli ti to vadí.”

Já:  “Aha :sD”

Dlouhá odmlka ….

On: “Proč nespíš?”

Já:  “PROTOŽE JSEM V BARU?”

Mezitím si na bar sedl pěkný kluk, společensky jsem odložil telefon, abych navázal kontakt. V nějakém ženském magazínu jsem četl, že je důležité navázat nejprve oční kontakt. Začal jsem na něj tedy upřeně zírat s vyvalenýma očima. Když si všiml, že na něj zírám, letmo se pootočil a vrátil svůj pohled zpět na drink, pak se otočil ještě jednou a usmál se. Začal něco říkat, ale v tom hluku mu nebylo rozumět. Nahnul jsem se k němu, abych lépe slyšel. Stále něco dokola hulákal a jediné, co jsem mu rozuměl, bylo slovo “záchod”. Když jsem se zeptal “co?”, zvedl se a odešel. Bylo jasné, co to znamená. Odešel směr hajzlík, mluvil o hajzlíku. Naděje na šuk na hajzlíku! Okamžitě jsem se zvedl a vydal se vstříc sexu. Cestou na hajzlík, kdy jsem procházel kolem parketu, mě někdo chytl za ruku a strhl na parket.

Když jsem se na něj podíval, začal se smát. Vytrhl jsem se mu a pokračoval za svým cílem. Po cestě padlo pár úsměvů a já měl najednou zase ten příjemný pocit. Když jsem dorazil na hajzlík, nebyl tam. Tak jsem prolezl darkroom, v první kabince dva buzíci, kdy se jeden krmil jako labuť. A druhá kabinka prázdná. Když jsem se zakoukal v zrcadle na to porno, které běželo nade mnou, všiml jsem si, že mi pod tím UV svítí něco na tváři. Byl to sopel přes půl ksichtu. Najednou jsem pochopil pohledy, smích a záchod. Nešlo mu o sex, jen mě upozornil na to, že mám něco na tváři. Ono to totiž pod tím UV vypadalo dost směšně.

Po očištění ksichtu jsem se vrátil zpátky na bar, kde jsem popíjel svou vodku a pálil jednu za druhou s rozhodnutím, že konverzaci na iBku už pokoušet nebudu. Přišel ke mě tlustý chlap s rozepnutou mikinou, celý upocený. Seděl v rohu, už když jsem přišel. Narovnal si jednu stranu mikiny, kde křičel nápis POLICIE.

On: “Můžu si přisednout?”

Jelikož jsem po svém “soplovém fopa” neměl náladu a věděl jsem, že se už nic horšího stát nemůže, začal jsem mu sarkasticky odpovídat.

Já: “Proč nosíš tričko s nápisem Policie?”

Ani neodpověděl  a ze zadní kapsy vytáhl odznak.

Já:  “Fajn, co jsem teda udělal? Osmnáct mi dávno bylo, to na ksichtu byl sopel a ne mrdka,     takže se nemusíš bát, že tady provozuju eskort. Navíc, jsem na odchodu, ještě něco?”

On: “Můžu ti objednat pití? Slavím tady své narozeniny.”

Ani jsem nestihl odpovědět a na baru byla další vodka. Dozvěděl jsem se, že jde rovnou ze směny, slaví 40. narozeniny a jmenuje se Josef. Byl strašně mohutný, jen jeho dlaň byla větší než moje stehno. Slavit takhle narozeniny sám v buzinci? Uff. Svolil jsem k pár drinkům, nic jiného už stejně nešlo dělat. Velice rád bych popsal vše co se stalo, ale mám okno. Pamatuju si jen záblesky, vím že jsem vypil velký počet vodek, které jsem zalíval Red bullem a později džusem.

Pamatuju si, jak jsem tancoval s nějakým klukem, měl tetování na krku, myslím, že to byla hvězda, ten kluk mi dal pusu a pokračovalo se v tancování. Tu pusu musel evidentně vidět i Josef. Přiřítil se na parket, chytl mi hlavu svýma velkýma prackama a strčil mi jazyk do krku. Bylo to vlhké, bylo to nechutné a já nevěděl co dělat. Každopádně, Josef toho kluka dost vystrašil, tu noc už jsem ho neviděl.

Když jsem měl tancování dost, došel jsem zpátky na bar, kde na mě čekala růže. Nevím kde ji sehnal, ale byla tam a byla od Josefa. Ani nevím kde skončila. Bylo mi strašně špatně, neuvěřitelně špatně. Když jsem odcházel, zastavil mě Josef, který mě lákal zpět do baru a omlouval se za toho “lachtana”. Když jsem trval na tom, že odcházím, on trval zase na tom, že mě doprovodí se slovy “Venku v tuhle hodinu není bezpečno.”Já byl na mol a on měl pravdu. Na Václaváku mi koupil klobásu, já vím, taky jsem se smál. Prej mi mastné pomůže. Usoudil jsem, že metrem to asi nezvládnu. Tak jsem si chtěl sehnat taxíka. On sehnal policejní auto. Vyzvedlo nás pod Václavákem, byl to Josefův kamarád. Bylo to zvláštně vzrušující, opilý nastupovat do policejního vozu, ale furt tam byl Josef :/. To jak jsem se dostal do postele si nepamatuju. Usnul jsem. Každopádně bylo to poprvé, co jsem jel z baru policejním autem, taky doufám, že naposledy.  

Ráno mě probudilo zvonění telefonu, odněkud jsem ho vytáhl.

Já:  “Ano?”

On: “No, dobré ráno. To jsem já Josef.”

Moje JÁ se zmohlo pouze na udivené

Já:  “Co?”

On: “No ten ze včerejška”

Já:  “Ježíši, to vím, ale kde si vzal moje číslo?”

On: “Tak ty jsi u mě doma, ale divíš se, odkud mám číslo?” (Smích)

Když to řekl začal jsem hysterčit a panikařit ještě víc, rozhlížel jsem se okolo. Celou dobu jsem mlčel.

Já:  “Vážně to není můj byt.”

On: “V Klidu si dej třeba sprchu, nasnídej se. Já už jsem v práci, nechtěl jsem tě budit. Až půjdeš, zabouchni. Ještě si zavoláme.”

Hodil jsem sebou zpátky na pohovku, začalo se mi hlavou honit několik otázek “Spal jsem s ním?”, “Nebo, co všechno se stalo?”, “Proč ten telefon tak lepí?” Podíval jsem se na telefon, z okraje pohovky jsem viděl, že jsem si poblil oblečení. Začal jsem si to celé přehrávat. Takže jsem v buzinci, přijde za tebou teď už 40ti letej Josef, který tam slaví své narozeniny, sám a při té příležitosti se k tobě vetře a celej večer do tebe lije vodku, nechápajíc tvůj nezájem ti strčí na parketu jazyk do krku, ráno zjistíš že jsi u něho doma a máš poblité oblečení.

Tady to bohužel nekončí, aby to nebylo dlouhé tak to napíšu příště.