O tom, jak to začalo...

Bylo, nebylo za jednou dálnicí, za několika budovami a mnoho silnicemi, žil byl jeden kluk jménem Jakub. Jakub byl velice nerozhodný mladík, který chtěl všechno, ale zároveň nevěděl co. Jakub byl pro každou špatnost, byl velice divoký, výstřední a celkově taková neřízená střela. Miloval pozornost, srandu, ironii, sarkazmus a rád provokoval. Za jakýchkoliv okolností si ze sebe uměl udělat srandu, ale věděl kde jsou hranice, co všechno si může dovolit a kdy mlčet, aby neublížil. Jakub byl většinu svého času spokojený.

Najednou ale přišly mračna a na nějakou dobu se nad jeho královstvím zatáhlo nebe. Tohle období Jakuba velice zžíralo. Bylo to období, kdy měl v hlavě velký zmatek, neměl moc kamarádů ani zájmy u kterých by dlouho vydržel. Jednou na Jakuba vyskočila reklama na zřízení domény, zvědavě na ni klikl a zcela neuváženě, impulzivně založil blog. Jakub nevěděl jaký bude koncept, nevěděl o čem bude psát, jaký chce mít výsledek. Bylo to celé neplánované. Jediné co Jakub věděl byl název – Růžovovlasej.

Jakub svou doménu nechal pár týdnu ležet ladem, přemýšlel, co s ní udělá. Jistě, mohl ji jen tak pozorovat, to ale nechtěl. Žijeme v době plné ideálů, krásných blogerů a “insta fejmu”. Na většinu blogerů Jakub reagoval právě ironicky a sarkasticky, smál se nad tím, jak někteří lidé nemají sebereflexi. Jakuba napadlo, že by mohl zkusit “lifestyle” blog, ale nedával si velké šance na úspěch. Věděl, že by mohl být pro smích ostatním, tak vymyslel způsob jak psát o svém životě, ale ten smích se bude snažit vytvořit úmyslně.

Přesto si Jakub tímto krokem nebyl jistý, navíc je dyslektik a dysgrafik. Bylo mu jasné, že své texty nemůže hodit jen tak na internet. Lidé by se nesmáli, ale plakali nad jeho češtinou. Jakub se rozhodl, že o svém plánu řekne kamarádovi a poslechne si jeho názor. Jakub mu sdělil veškeré obavy které z toho má. Byl překvapen, jak kamarád reagoval, dokonce se nabídl, že texty bude upravovat. Jakub byl nadšený, v plném zápalu začal tvořit blog. Nastavil si cíle a vymyslel plán. Začal vyprávět své příběhy z pohledu sebestředného Romana. Psal skutečné příběhy ve kterých nešetřil ironií a sarkazmem. Rozhodl se své příběhy nafouknout jako Týnuš Třešničková prsa, měnil detaily, prostředí, jména ale vše tak, aby zachoval původní příběh. Pod štítkem anonymity byl hrdina.

Prvních pár příběhů a reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Jakub byl překvapen, že blog má pozitivní ohlasy, které nečekal. Přece jenom psal za účelem pobavit, pobouřit a provokovat. Měl z toho radost, psaní ho bavilo, každým komentářem či zprávou cítil jak roste. Zvykl si na pozitivní reakce a chtěl víc. Dal blogu příliš velkou váhu. Přerostlo mu to přes hlavu, do takové míry, že se přestal soustředit na svůj osobní život a plnou pozornost věnoval jen blogu. Odmítal kluky, nechodil ven a k některým se choval jako “Roman”. Výsledek to mělo jediný – nebylo o čem psát a když už psal, tak se mu míchaly různé styly psaní. Nevěděl jak z toho vybruslit, věděl jen, že to není správně.

Rozhodl se, že bude upřímný, sebere odvahu a přestane se schovávat za anonymitu.

Přestane si hrát se čtenářem. Nebude psát vyčerpávající články na tři stránky. A už nebude o sobě psát ve třetí osobě jako teď. Už nebudu za Romana, ale sám za sebe!