Tohle není pro Brňáky!

V mém oboru je důležité se čas od času vzdělávat a rozšiřovat své dovednosti. Téhle skutečnosti jsem se chytl i já a tak jsem našel jeden doplňující kurz určený grafikům. Jelikož mnou vybraný kurz není v Praze, nezbylo mi nic jiného než zatnout zuby, vzít si pepřák a vyrazit směr Brno. Můj den začal ve 4:15, což je pro mě opravdu nekřesťanská hodina. Měl jsem obavy, že zaspím, ale tuhle část jsem zvládl na jedničku. Mohl za to i fakt, že jsem se těšil, až se jako správný Pražák svezu šalinou. Jako přepravu jsem zvolil Studenta, protože můj tryskáč pro let Praha – Brno nemá povolený koridor a smradlavým národním dopravcem nepojedu!

Po nasednutí do žlutého autobusu byla první rána pod pás, že hned za mnou seděl nějaký buzík se svojí BFF kamarádkou. Jistě, že to byla kamarádka, která buzna kamarádí s klukem a přitom nemyslí na jeho péro? Žádná. Jelikož debata buzi a BFF mi lezla na nervy, protože poslouchat hned ráno, jak čtou na mobilu jídelní lístek a nahlas diskutují, jestli si na oběd dají sekané maso nebo smažák je opravdu unavující. Myslím, že jsem taky postřehl něco o makovém závinu. Hned po „jídle“ přišla debata na parlamentní systém a pak na Spojené státy. Když je přešla intelektuální diskuze, byla řada na pomlouvání spolužačky, která „strašně přibrala”. Abych netrpěl a nemusel dál poslouchat ty výživné kecy, rozhodl jsem se prozkoumat playlist na monitoru v sedačce přede mnou. Volil jsem _pop and rock_, první co mě praštilo do ksichtu byl song A teen – Upside down, skupiny a interpreti ve stylu Abba, Blondie, Ace of base a samozřejmě nechyběla Cher a její Believe. Student je v tomhle opravdu gay friendly. Z těch hitů, které patří do iPodu první generace jsem byl skutečně překvapen. Upřímně jsem čekal novou Rihannu nebo Justina. Abych jim nekřivdil, byla tam i Katy Perry a její nejteplejší Firework. U slečny stevardky jsme si objednal kávu, zeptala se „se vším“ začal jsem tedy jmenovat cukr, mléko. Začala se smát a kávu mi přinesla se slovy „Tady je ten trojboj”. Hold Evina byla neskutečně vtipná. Jelikož jsem se nudil, četl jsem si horoskop, ve kterém stálo, že tenhle týden potkám novou životní lásku.  

Po příjezdu do Brna jsem v mapách vyhledal trasu k místu, kde se má kurz uskutečnit. Cestou mě zastavilo pár „lidí“ s prosbou o cigáro. Toho posledního už jsme doslova poslal do prdele, nejsem sponzor! Bylo to pro mě mnohem intenzivnější, než zážitek z Václaváku, kdy na mě občan tmavší pleti řval „Nečum pičo a dej mi dvacku!“

Na kurzu šlo všechno hladce, bylo nás tam sedm a z toho lektor teplejší než vypálenej kráter. Furt mluvil o Paříži. Připomínal mi malíře ze Sexu ve městě, se kterým Carrie odjela právě do Paříže. Lektor měl šedé, delší vlasy, prstýnky na rukách a rolák který mu zakrýval celej krk.

Byl jsem překvapen, co na kurzu dělá tak starý pán, který seděl přede mnou. První jsem si říkal, že  grafika je jeho koníčkem a tak si chce doplnit „skills”. Ale hned po tom, co nám dal lektor flash disk s podkladem pro kurz mi došlo, že ten pán absolutně neví, která bije. On totiž tu flashku strkal do cd romky!

Ten pán nebyl jediný podivín, byla tam i linuxová dáma. No teda, obyčejná postarší ženská, která doma nemá Windows ale Linux. Jelikož byl celej kurz ve Windows, ona ho neuměla ovládat a neustále vykřikovala: „Já to tady nemám.“

„Já to nemůžu najít.“

Lektor nám řekl, ať si otevřeme soubor z té a té složky. Linuxová dáma opět vykřikla:

„Já to tady nemám.“

Lektor zopakoval kde a pod jakým názvem to najít a linuxová dáma zase

„No však jo! Já to tu prostě nemám.“

Paní vedle ní se tedy zvedla, že jí to ukáže.

„Ona to tady ale vážně nemá.“

To už lektor vyhodnotil jako divné, a tak se zvedl, aby se šel podívat. Linuxová dáma opět vykřikla:

„A jo! Já jsem neotevřela tu složku. Už to mám.“

Já umíral smíchy, lektor zuřil. Dospěl jsem tedy k závěru, že Brňáci jsou divnolidi, asi kvůli nebezpečné blízkosti Olomouce.

Když jsem odcházel z kurzu, bylo všude plno bezdomovců. Procházel jsem šílenou a děsivou čtvrtí. Na každém rohu někdo ležel, chlastal nebo fetoval. Bál jsem se, že skončím znásilněn a pobodán. Smrt, která se na Brno sluší a patří. Nejsmutnější na tom bylo, že jsem měl víc žádostí o cigáro, než nabídek na kuřbu z ibka.

Při zpáteční cestě jsem si koupil lístek online, tentokrát přes jinou společnost. K nádraží jsem došel asi 5min před odjezdem. Zmateně jsem hledal nástupiště ze kterého jede můj spoj – v Brně mají opravdu svoje značení. Když jsem se zeptal slečny v kiosku, kde je to správné nástupiště, odpověděla, že takové tady není. Což jsem nepochopil, ukázal jsem jí lístek na můj spoj a ona se jen usmála a prohlásila že jsem na špatném nádraží. Měla pravdu, byl jsem na druhé straně Brna, což znamenalo, že nestíhám. Asi si dokážeš představit, jak unavený jsem byl. Koupil jsem si tedy další lístek. Nejbližší spoj jel až za hodinu a půl. Chytl jsem poslední a zatraceně blbé místo hned za řidičem. Měl jsem tedy víc jak hodinku čas. Využil jsem volna a napsal jednomu klukovi z Instagramu, který mě více jak půl roku uhání s tím, kdy budu v Brně. Poslal jsem mu zprávu, že tady momentálně jsem a mám čas, zda se chce sejít. Souhlasil, což znamenalo zapnout navigaci a dobelhat se na smluvené místo. Ve finále jsem s ním byl jen 20 minut. Nemůžu ho „hejtovat“ – bylo opravdu pozorné, že šel se mnou ven jen na pár minut a ještě počkal než nastoupím do autobusu. To si vysvětluji tím, že v Brně pouze studoval, jinak je z Bratislavy. Pravý Brňák by tohle neudělal.  

Při zpáteční cestě byl tentokrát teplej stevard, ani nevím proč, ale při ukazování lístku jsem se ho zeptal, zda to stačí ukázat takhle. Pohotově a teple odvětil, co bych mu chtěl ještě ukázat. Jak už jsem říkal, seděl jsem hned za řidičem, což znamenalo, že tam byl bezpečnostní pás jako v autě. Můj pás se zasekl, takže mě nakonec pomohl připoutat kluk, který seděl vedle mě. Asi už se nedokázal dívat, jak s tím zápasím. Kousek za Brnem jsem exnul Red bull, abych se nějak probral. Byl to špatný nápad. Začal jsem šíleně brkat, do toho mi začalo kručet v žaludku, což znělo jako prdění. Asi si dokážeš představit, jak zoufale jsem musel vypadat.

Mezi brkáním a „prděním“ jsem přemýšlel o tom horoskopu. Budu muset odmítnout novou životní lásku, protože většinu týdne jsem v Brně a Brňáka nechci! Cestou jsem usnul, procitl jsem s hlavou na rameni mého souseda. Hned  jsem se mu omluvil a přitom jsi všiml, že má na rameni flek od mých slin. Evidentně byl polichocen, hned si odsedl. Já se mu ani nedivím.

Když jsem tedy „úspěšně“ absolvoval cestu domů, zavolal jsem svému kamarádovi, který slavil své osmnácté narozeniny. Z jednoho přání se stal více jak 4 hodinový hovor, vyklubala se z něho pěkná rajdička, takže byl i sex po telefonu. Neplánovaně proběhla výměna fotografií a videí přes iMessage. Něco jsem tam stupidně pomačkal a celé iMessage pokurvil do té míry, že přestalo fungovat. Druhý den jsem tedy zaběhl do iStore. Kde jsem sdělil jaký mám problém. Borec se porýpal v telefonu a zeptal se který kontakt ve zprávách používá iMessage. Ukázal jsem mu na ten první a rozklikl ho. Byl to ten kontakt kde proběhla výměna fotek. Asi nemusím říkat, že obsah zpráv viděl i prodavač. Telefon mi podal s úsměvem a slovy:

„Tak mu teda napiš.“

Fungovalo to, poděkoval jsem a borec mi začal vysvětlovat, jak to opravil. Bylo mi trapně, tak jsem ho s díky stopl a nenechal si to vysvětlit. Teď už jsem opravdu poučen a žádné porno či hambaté fotky v mobilu nechávat nebudu. Ale takovej sex po telefonu by mi záviděli i kluci z Bel ami!

Abych nebyl k Brnu pouze negativní, musím přiznat, že se mi líbí jejich velké dildo na náměstí. Je to originálně sexistické. Nebo je to ukázka zastupitelstva města? Nicméně návštěvu doporučuji každé feministce! Která bude po jeho zhlédnutí vlhká jako Yucatán.

Teď už jen musím vymýt růžovou barvu z vlasů, kdyby náhodou nějaký Brňák četl tenhle blog.

Dělám si prdel! Vím, že neumí číst.