Od neděle do neděle

Poslední dny byly divné. Společnost plná obav, strachu, ale i odvahy a solidarity. Všichni ví, že kdyby nad tím moc přemýšleli ,došli by k názoru ,že vše, co doteď dělali nemělo smysl a to, co třeba ze strachu neudělali, byla chyba. A ani dnešek nebyl jiný. Večer jsem v divadle viděla Proměnu. A v noci usínala s myšlenkami na to ,co bude až ráno vstanu. Ráno jsem vstala a pak jsem kreslila do kafe srdíčka nebo něco ,co je aspoň trochu připomínalo. Někdy lidem udělá největší radost kafe a kus koláče. A žilo se dál. Ve středu se slavil svátek. Jakoby na nějakou dobu všechny obavy zmizely. Najednou jsme byli jako to miminko vedle nás. Bez obav. Ve čtvrtek jsem viděla představení a v pátek jsem ho viděla ještě jednou. To stejné a přesto jiné. Někdy lidem udělá největší radost kultura. I tady byla přítomna modrá a žlutá...všichni ve stoje s pokorou, respektem a dojetím tleskali. Sobota s dopoledním kafem a večer s Českým lvem. Ani na vteřinu nepochybuji ,že ta holka ,co vypadá jako indiánka hubená jako lunt ,ale v očích blesky to vyhraje. A v neděli na mě kouká z obrazu Kafka.