Pomalý den v Praze
Černý kabát, černé brýle, pomalý krok. Toulám se po ulicích. Vlezu do obchůdku, kde holka, co má ráda modrou (já) ,chodí obdivovat červený batoh, který ví, že si nemůže dovolit, ale stejně, když pak přijde slečna a chce mi ho ukázat, dělám, jako kdybych ho zítra měla koupit. Pak pokračuji dále v toulání a do ruky si kupuji půlměsíc. V hlavě mi zní hudba, slunce svítí, odlupuji kousky croissantu a pomalu je vkládám do úst. Připadám si ,jak Pařížanka, co jde po Champs-Elysées. Pokračuji podél řeky. Všude je nezvyklé ticho. Výhledy jsou kýčovité. Praha nám chce asi opět připomenout, že je krásná. Začínám zrychlovat. Brzy mám někde být, ale už teď je jasné, že nestíhám. Normálně bych na sebe byla naštvaná, ale dneska je to jedno. Byl to prostě takový ten prosvícený, pěkný, pomalý den v Praze... Nebo počkat. Já vám to neřekla? Modrá! Žlutá! Ten den začala válka.
Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].
Chceš vědět, když terunka.tlusta přidá nový blog?
Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.