Velký hon na myš

Za čas žena v noci slyšela nějaké chroupání a že je prý v kuchyni myš. Říkám, že to je nesmysl. Máme dvě kočky, kdyby jo, tak už je po ní.

Ne, ne ,ne. Je tam, něco hlodá a já se tam bojím. Běž a chyť ji. Vyřiď si to s kocourem, povídám jí, fakt nebudu ve dvě ráno honit nějaké hlodavce po kuchyni.

Tak opravdu chytla kocoura, dala ho do skříňky vedle myčky. Aby netrpěl dostal ještě mlíčko a šla se dívat na Kolomba.

Za chvíli děsný jekot - když drahá otevřela skříňku, seděl tam kocour, vedle něj myš a oba na ni se zájmem koukali. Jak zaječela, tak kocour skočil ven, myš vyhlodanou dírou pod skříňku a žena na židli. Tu noc už jsme nespali.

Žena vyndávala kastroly z linky, já rozebíral skříňky. A za myčkou bingo! Je neuvěřitelné kolik bobků tak malý tvoreček dokáže nadělat. Na malou chodila do filcové protihlukové vycpávky myčky. Děsný smrad. Ale kde je autorka?

Pod linkou kromě pavouků a čurbesu nic. Určitě je v troubě nebo kouše kabely k varné desce, přilévala drahá polovička oleje do ohně. Už už jsem se skoro nechal zviklat k vyndání trouby.

V tu chvíli byly klidné jen kočky, které se zájmem sledovaly cvrkot a myš, která seděla na lince. Naštěstí byla po ruce zavařovačka, rychlý hmat a už tam byla!

Jé ta je krásná, rozplývala se uprostřed hromad nádobí a rozdělaných skříněk drahá polovička. Necháme si ji, ne? Ve vzduchu vířila smrt, ale někdo musel dát kuchyň zase dohromady a myš dostala milost na zahrádce. Protentokrát.