Nedokážu se tady od toho odpoutat, od všech těch nedodělávek. Moc na všem lpím, tlačím na něho, přestože vím, že on na ten tlak není schopný reagovat jinak než útěkem. Nikam to nevede. Zkouším to dělat sama, ale nezvládám to. Neumím to. Nesnáším to věčné hledání věcí po domě, protože nic nemá své místo.
Potřebuju šroubovák, kladivo, metr, vrtačku, kleště, motyku, lepicí pásku, nůžky, plech do trouby… “Nevíš, kde to je? Žádám ho, ať hledá on, mě přitom hledání rudnou oči tak, že nic nevidím. Jsem vytočená. To se pak dostávám do stavu své největší protivnosti a nesnesitelnosti. Ve stresu jsem ta fúrie, co je s ní nešťastný.
Kdy jsem naposledy nebyla ve stresu? Kdy jsem naposledy nebyla fúrie? Kdy jsme spolu naposledy byli šťastní?
Nedivím se mu, že ode mě prchá tak často, jak jen to jde. Chvílemi nesnáším i sebe sama. Tolik bych chtěla vyhnat tu strašnou ženskou, která se ze mě stala. Tolik bych se chtěla radovat, jak se nám společně daří.
Jenže nám se nedaří. My neděláme nic společně.
Já sama vlastně vůbec nevím, kdo by ze mě zbyl, kdyby ta strašná ženská, co věčně dělá nějaké trapné scény a hraje divadlo, o které ani sama nestojí, opustila scénu.
Toto je další úryvek z knihy Neopouštěj mě.
O celou knihu v pdf si můžete zažádat na emailu [email protected]. Cena knihy je zcela na čtenáři, nemusí platit nic, ale může.
Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].
Chceš vědět, když protuholku přidá nový blog?
Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.