Zadarmo na Eminema - Pt.1

Bývalý spolusedící mi vyprávěl o práci na anglických festivalech. Já osobně předtím na žádném nebyl, ale po vyjmenování benefitů – alkohol zdarma, podobně naladěný lidi kolem tebe, vstup zdarma na fesťáky, věcí kolik najdeš a uneseš – mě tak trochu nahlodal.

Když organizátoři zveřejnili line-up pro rok 2017, bylo rozhodnuto. Hlavní headliner Readingu Eminem! Vidět Slim Shadyho naživo byl jeden z mých dětských snů a vidět ho zadarmo je jeden z mých studentských snů. Když se mě ještě Honzin u piva zeptal, jestli bych s ním nejel do Anglie pracovat, náš plán začal dostávat čím dál jasnější podobu.

Na začátku druhé půlky prázdnin jsme sedli na bus a vyrazili směr Londýn. Náš druhotnej cíl byl vydělat si nějaký pěkný peníze, takže jsme se přihlásili kromě Readingu, který se konal na konci prázdnin kousek od Londýna, ještě na Boardmasters, který se konal ve Watergate Bay poblíž Newquay – na úplném západě ostrova. No a jelikož jsme oba studenti, tak normální doprava nepřipadala v úvahu a zvolili jsme přepravu stopem. Skoro dva dny jsem studoval Hitchwiki, vypsal si všechny možný i nemožný spoty a doufal, že jsem připravenej na všechno. Nutno dodat, že to byla první takhle „velká akce“ nás obou.

Do Londýna na Victoria station jsme dorazili po přibližně 26 hodinách v autobuse, kde půlka pasažérů byla romské populace. Já nedokážu spát v autobusech ani normálně, natož když tam neustále někdo haleká. Původní plán byl zkouknout londýnský památky a druhý den vyrazit směr západ. Tento plán jsme hodně rychle přehodnotili, když jsme se s těmi 20 kilovými krosnami sotva doplazili k Buckinghamskýmu paláci. Tady jsem do sebe na počest a zdraví královny vyklopil posledního Braníka z domova a vydali jsme se vstříc novému dobrodružství.

Podle hitchwiki je nejlepší post ke stopování kousek od stanice metra West Kensington, takže jsme vyrazili ke stanici metra. Já vyčetl, že lístek stojí okolo 2 liber, ale když jsme si ho zkoušeli koupit, tak nám automat ukázal cenu asi 5 liber. Po rychlé domluvě jsme se nechali od paní před metrem nasměrovat přibližně na West Kensington a vyrazili hezky po svých. Metrem to byly asi 4 zastávky, ale nám to trvalo okolo 3 hodin.

Hitch post vypadal opravdu dobře, 4 proudá silnice vedoucí přímo na dálnici směrem Bristol se zastávkou, kde auta mohla v klidu zastavit. Sehnali jsme karton, napsali Bristol a začali. Po hodině nám zastavili dvě auta – jeden řidič snědší pleti nám nabídli, že nás za 100 liber/osobu doveze do Readingu (asi 30km) a druhý, černoch, že nás za podobnou cenu odveze do Heathrow (což je úplně z cesty). Už jsme ztráceli naději a hledali nejbližší bus, co by nás hodil do Newquay, když nám asi po 2 hodinách zastavil starší pán v Landroveru, který se omlouval, že nás neodveze daleko, ale alespoň pryč z Londýna. Nakonec si s námi zajel asi hodinu a vyhodil nás u obrovského komplexu poblíž Swindonu.

Jelikož už bylo kolem 8 večer a my skoro dva dny nespali, nechali jsme to pro první den tak a začali shánět místo na přespání. Okolo benzínky vedl plot a bohužel až za ním se nacházela krásná, rovná a travnatá plocha. Jelikož nějaký zákaz, příkaz nebo plot nebyl nikdy pro žádného Čecha překážkou, přeskočili jsme plot a dali se do stavění stanu. Po dokončení našeho himalájského speciálu (stan za 200 z penny marketu), začalo pršet a ozývat se hodně divný zvuky. Po vyhodnocení situace jsme zjistili, že náš stan stojí přímo na polním letišti a metr od něj vede plot s vysokým napětím, chránící solární panely. Nejsem sice elektrikář, ale vysoké napětí s vodou úplně nejde dohromady a letadlo projíždějící skrz stan taky není úplně ideál dovolený, dokonce ani na východoevropský poměry. Takže jsme si naši haciendu zase hezky posbírali, vrátili se zpět do areálu benzínky a utábořili se naproti hotelu napůl v lese. Naštěstí součástí výbavy byla plachta v barvě camo, díky které jsme se stali pro okolí neviditelnými (aspoň jsme v to doufali).

Po dvoudenním vyčerpání zbývalo jen se najíst, vyčůrat, pomodlit, aby nás v noci neznásilnil nějakej chlupatej řidič náklaďáku a spát.