Život studenta na Islandu - Město a škola

Čau, mé jméno je Filip a z minulého blogu už tušíš, jak jsem se sem vlastně dostal. Jak už bylo řečeno, měl jsem tuhle ojedinělou možnost poznat Island i z jiného pohledu, než jen jako turista a rád bych se teď o ty informace podělil i s vámi.

Moje město se jmenuje Akureyri, má skoro 20 tisíc obyvatel, což z něj dělá největší centrum na severu. Seveřani to považují za druhé největší město Islandu, nicméně oficiálně je až na 4. příčce, jelikož má na sobě Reykjavík nalepený další 2 větší města. Žádnou rivalitu jsem ale mezi městy nezaznamenal, tedy až na sport. Co se toho týče, Islanďané milují fotbal. Mají levné letenky do Anglie a na každém rohu hraje fotbal až podezřele moc holek. Často tu taky narazíte na golfový hřiště, discgolfové jamky a zapomenout bych neměl ani na házenou, která jim jde, jako národu, asi nejlépe.

Zpátky ale k mému městu, po příjezdu do našeho guesthousu jsme šli zmapovat terén a taky něco nakoupit. Hned po cestě jsme si všimli semaforů se světly ve tvaru srdce, kterými město bojuje proti místní depresi. Existuje mýtus, že nejvyšší míra páchání sebevražd je právě na Islandu, což samozřejmě není pravda, ale zároveň je fakt, že dlouhodobý pobyt, zejména v zimním období, dokáže být velmi pochmurný.

Nakonec jsme došli až do supermarketu s růžovým prasetem ve svém logu. Bónus, jak se tento řetězec nazývá, je taková studentská modla pro všechny, kteří mají hluboko do kapsy. Po celém Islandu funguje několik řetězců, ale tenhle má ceny nejvíc podobající se těm českým. Zatímco okurku normálně koupíte i za 40 korun, v tomhle praseti ji mají třeba za 30, a tak je to se vším. A proč je tohle prase tak levné? Z mého osobního výzkumu vyplývá, že tam zaměstnávají jenom děti, na pokladně jsem totiž nenarazil ani jednou na nikoho, kdo by vůbec mohl zažít Nagáno. Jestli na Islandu něco pořídíte levně, tak jsou to Pringles. Ty se tu pohybují okolo 40 korun a v praseti mají vybrané příchutě v maxi balení dokonce i za méně, což z nich dělá ty nejlevnější chipsy. K mému údivu mi už pár amíku nezávisle na sobě řeklo, že jsou to jedny z nejlevnějších amerických brambůrek, v přepočtu asi 30Kč, a vždycky se divili, do jaké kategorie je řadíme u nás. To je docela smutná realita.

Následující den jsme s Terkou, mojí spolužačkou, vyrazili do naší budoucí školy, kde nás čekal seznamovák. Školní systém mají na Islandu podobný tomu našemu. Základka má dva stupně a je, teď už tuším jen na 9 let. Následuje střední škola, kam se například řadí i College. College studenta připraví na vysokoškolské vzdělání, takže bych to přirovnal takovému českému gymplu. Zároveň si ale studenti volí jednotlivé předměty, což nevím jestli náš gympl zrovna umožňuje. Poslední jsou univerzity, těch je tu hned 7 a vystudovat magistra vám zabere 5-6 let v závislosti na oboru. Když vynechám hlavní region, po Islandu jsou rozmístěny pouze 4 další univerzity. Pro takovéhle školy je typické dálkové studium, protože geografie je tu fakt kritická. Může se stát, a skutečně se tak stává, zejména na univerzitě v Holaru, že i přes stovky registrovaných studentů je budova po celý měsíc prázdná a profesoři i studenti fungují online. To na naší univerzitě už nějaké lidi potkáte, ale stejně se vám nestane, že by jste se prodírali srze přeplněnou chodbu. Z tohohle by si naše univerzity mohly vzít příklad, protože online přednášky jsou pohodlné pro obě strany, funguje to líp, než české blokové cvičení a ruku na srdce, svět prochází digitalizací a není důvod zaostávat i v tomhle trendu. Islandský školy už takhle pravděpodobně nějaký ten rok fungují což dokazuje vybavení, kterým disponují. Za zmínku stojí například ovladatelné pojízdné panely, které mohou nejen profesoři ovládat z pohodlí svého domova. Co se týče kvality výuky, stejně jako všude, záleží i tady na daném profesorovy a vašem přístup, jednalo se o předměty vyučované v angličtině a do školy jsem docházel skoro každý den. Ty jednotlivé cvičení jsou spíše semináře a v drtivé většině jsou nahrávané online. To znamená, že na některé předměty nemusíte chodit vůbec a můžete jen jednotlivý zadání vypracovat z domova. Výjimku tvoří takzvané "loty", to jsou konkrétní cvičení v rámci každého předmětu konající se 1-2 za semestr a všichni studenti se jich musí účastnit. Je zajímavé tak vidět najednou plnou třídu lidí na předmětu, na který jste po několik měsíců docházeli v 5 lidech.

Zpátky ale k našemu seznamováku, zazvonili jsme na školní zvon, čímž jsme ohlásili začátek školního roku a nasedli na bus, který nás odvez do místního parku. Často se říká, že na Islandu nejsou stromy a vůbec to není daleko od pravdy. Doba, kdy první vikingové dorazili na zalesněný ostrov je dalekou minulostí a dneska spočítáte místní lesy na prstech jedné ruky. Jeden takový les je hned u našeho města a zrovna je to ten nejnavštěvovanější, takže se Akureyri pyšní titulem nejzelenější město.

Důležitá věc, kterou jsem zapomněl zmínit, je, že při nástupu k nám hned přiběhl člen místní unie a rozdal nám piva. Unie jsou takové školní organizace, které se starají o mimoškolní aktivity, mají vlastní kanceláře, budget, a ve školních volbách si konkurují s ostatními uniemi. Je to taková školní politika, která dost ovlivňuje život vysokoškoláku a vyplatí se být s nimi za dobře. Následně nám tenhle chlapík dodal docela podstatnou informaci: "Další piva budou na místě" a opravdu nekecal. Ukázalo se, že místní studenti nejsou vůbec tak disciplinovaní, jak jsem si představoval a unie do nás pumpovala piva i při každé jejich další aktivitě.

Po návratu z tohohle výletu bylo ještě pokračování v jednom klubu, který pro nás unie zarezervovala. Noční život na Islandu jede, pořádně kalit se začíná po půlnoci a holky se oblíkají...nó, rozhodně jinak, než když jdou na pastvu.

Videolog zde: