dopisy Danielovi #1

Milý D,

je to už 7 let, co se známe. Pamatuju si na to, jak jsi mě pod kámoščinou fotkou upozornil na chybu v mym trapnym komentáři a já tě za to poslala někam. Bylo mi 13, tak se nediv. Myslela jsem si, že jsem všechno na světě.

Pamatuju si, jak sis mě přidal na ICQ a bál ses mi napsat, že se mi omlouváš. Propsali jsme si celý dny, noci, rok.. a pak jsi mě donutil nainstalovat si skype. A pak už jsme volali. Každý den, minimálně 5 hodin a pořád jsme si měli co říct.

Mluvili jsme o všem.. o tvý holce (ze který se vyklubala největší píča na světě), o mym klukovi (ze kterýho se vyklubal největší podvodník na světě), ale bylo nám to jedno, protože jsme měli sebe. Jen my dva a nikdo jiný. My proti celýmu světu. M&D továrna na štěstí. Kde jsou ty časy, viď.

Ty časy, kdy jsem pro tebe byla prdelka. Ty časy, kdy jsi mi nelhal. Nebo možná lhal, ale já jsem si naivně myslela ,že jsi bůh. Že jsi moje všechno.

Teď je mi dvacetdva a můj život je kvůli tobě v troskách. Kvůli tvojí lži, která mi podělala život, kvůli mojí naivitě. Kvůli všemu mezi náma.

Jen proto, že jsem ti dala vše, srdce, peníze a i to, že ať uděláš, co uděláš.. vždy ti odpustím.

Milý Danieli,

chtěla bych ti říct..