Tvůj popel mizí spolu s divokým vichrem daleko ode mě. Moje pravá ruka, plna tebe, plna šedého prachu, se natahuje k nebi. Otevírám svou dlaň a ty teď poletuješ všude. Neviditelný vánek mi tě bere z dlaně a krmí tebou krásně zelenou trávu a modrou chladnou řeku. Teď už se můžeš propojit s matkou přírodou. Teď už jsi konečně svobodná.
Kam až život musí zajít, aby člověk procitnul a začal skutečně žít?
Prosím, řekni mi, že mám jen zlý sen. Rty se mi třesou a začínám cítit první slzu stékající přes klepající se koutek úst. Slaná teplá slza, zároveň mě hřející na tváři. Stejně jako každý tvůj polibek. Byly to naše nejčistší chvíle. Jen tvůj úžasný úsměv a nevinný polibek. ,,Budu tu s tebou. Víš, že budu.´´ s klidem v hlase jsi mi řekla. Nejde to, musím na chvíli zavřít oči. Uvědomuji si, že už tu se mnou nejsi a nikdy víc nebudeš.
Ty pocity jsou hluboké a syrové. Pak najednou během vteřiny, další kapka…druhá, třetí, čtvrtá a najednou brečím. Nejde to udržet a nejde se přestat třást. Co se to děje? Tohle nejsem já.
Věřil jsem ti, když jsi mi říkala, ,,Naučím tě, co je život, nemůžeš se do konce života schovávat před skutečnými city.´´ tak kde teď jsi? Chci znát odpovědi! Cítím, že z toho blázním. Udělej něco a dokaž mi, že jsi naživu, prosím.
Co je ten neznámý pocit uvnitř mě? Chce se mi zvracet. Co to je za anarchii uvnitř hlavy? To pískání, nemůžu se soustředit. Co se děje s mým srdcem? Nebuší mi, ale tříská. Odkud to přichází? Bojím se toho. Nedostala jsi šanci, abys mi odhalila, co skutečné city obnáší. Nemůžu to pochopit.
Ano jsi mrtvá, moje lásko. Teď už to vím. Tehdy jsem byl zasněný puberťák a teď stárnoucí…první šedivé vlasy, první vrásky. Přesto mám mladé tělo, jen malé tělesné detaily a vnitřní neklid ze mě dělá životem zbitého muže. Ten hluboký zármutek spící vedle mě každou černou noc. Tak rád bych zavřel oči a vrátil se na začátek. Začít znovu a bez výčitek.
Ale to se nestane. Je to přesně 10 let, kdy jsi nás opustila. 10 let, kdy jsem pochopil, že jsem mnohem víc, než pouhá nepřístupná kreatura z masa a kostí. 10 dlouhých let od okamžiku, kdy jsem sepsal těch několik set temně zbarvených slov na papír promáčený slzami.
Rád bych Vám řekl, že nejsem profesionální spisovatel a nepokouším se psát jako nějaký honorovaný korespondent. Jen chci sdílet svoji myšlenku o životě a smrti. Myšlenky, které mám na duši a na srdci. Skutečné tragédie nelze jakkoliv aranžovat podle vzorců článků, které mají za úkol prodávat. Chvíle autenticity s tím, co je vně mě.
Pokud jste nikdy nikoho neztratili, pak si tento článek přečtěte dvakrát. Jednou pro obnaženou pravdu a podruhé pro porozumění, co člověk, který prošel ztrátou, cítí a co to udělá s uvažováním.
Možná by se to dalo nazvat pravá škola života, protože mi to během chvíle dalo více, než mi daly ty chytré rady rodičů a přátel. Nechci tvrdit, že se mýlili, jen zkrátka mají šťastné životy. Mají své muže či ženy a své šťastné životy. Hlavně, jsou naživu.
Proč se nám dějí všechny ty devastující situace? Neumím to pochopit a ani vysvětlit. Jsme prokleti? Jsme vybráni vyšší vesmírnou silou? Nebo bohem? Jednu věc ale vím přesně - jsme tím zmrzačeni, navždy. Dokud si nás smrt také nevezme pryč. Možná si nás vybírá sám satan. Nevybrali jsme si to, to ono to volí nás, bez slitování.
Ale je i hrst věcí, co se dá z těchto srdcervoucích situací vzít, pokud jste dosti intelektuálně založeni a není Vám úmrtí blízkých lhostejné. Dá se z toho vytěžit pár mentálních výhod pro další válku nazývanou ŽIVOT.
Tak tedy, jaká jsou ty nadčasová moudra, které jsem se po smrti milované partnerky naučil? Co mě naučila ztráta, bolest a pátrání po skutečném smyslu života? Do hlavy se mi vnukly a obtiskly 3 zásadní pravidla, která mě nutí neplýtvat časem, ale žít život. Tady jsou:
1 - ŽIJ S POCITEM, ŽE UMÍRÁŠ
Zní to jako klišé, nemyslíte? Mnoho úspěšných lidí to opakuje jako nějakou kouzelnou formuli, ale vlastně to je nejzákladnější a nejupřímnější odpověď pro život. Tak proč si to lidé nejsou schopni vtisknout do mozku a řídit se tím? Mnoho z Vás, dříve i já, otázku smrti bere jen jako jakési slovo pojící se s úmrtím způsobeným např. rakovinou.
Od prvního okamžiku našeho pozemského života jsme odsouzeni k smrti. Vteřiny, hodiny, dny, měsíce, roky. Vytratí se, jako kdyby to bylo nic. Jedním mrknutím oka jsme starci na smrtelné posteli.
Myslíte si, že máte kvanta času? Můžeme si říci, že je nám v průměru 30 let. Pamatujete si, jak jste nedávno jako děti dováděli po ulicích? První školní láska, poznámky. První vousy. Pamatujete tedy? Je to jako včera, souhlasíte? Pak pochopte tohle – ještě jednou těch ,,dlouhých´´ 30 let a jste téměř mrtví. Proto dělejte bláznivé věci, buďte sami sebou, užívejte chvíle s rodinou a přáteli, zhodnoťte čas a zaslužte si život. Protože už nikdy se zde ve stejné kůži neocitnete. Všichni jednou odejdeme.
2 – UŽÍVEJ SI CHVÍLE S MILOVANÝMI
Tohle je jedna ze zásadních věcí pro dlouhý šťastný život, ale lidé ji také dokola opomíjejí. Jak budete stárnout, budete více a více krutě litovat, že jste netrávili trochu času navíc se svými blízkými. Pravda je taková, že právě jen blízcí milovaní mohou být po Vašem boku při okamžiku smrti. Zamyslete se nad přáteli a řekněte jim, že jste rádi, že je znáte. Pozvěte je na cestu po světě, sportujte, smějte se nad kvalitním koktejlem nebo jen tak tiše sledujte zářící hvězdy na temné obloze.
Stejnou zábavu můžete použít i na okamžiky s rodiči, prarodiči, sourozenci. Ukažte jim, že je zbožňujete a jste tu pro ně. Dívčí části kupte květiny, krásné a voňavé. Mužskou část pozvěte na ryby nebo jim pomozte zkontrolovat motor u vozu, cokoliv. Pak si chlapsky podejte ruce.
A naši rodiče a prarodiče, spolu se sourozenci, jsou vrchol. Tak jim řekněte ,,miluju Vás.´´ Pomáhejte jim a ukažte stejnou péči, jakou prokazují oni Vám. A nesmím opomenout partnery. Co říci? Jde to těžko. Jestli jste ve vztahu s někým jen proto, abyste nebyli znuzeni samotou, pak se dopouštíte ohromné chyby. Najděte správnou osobu pro život a zamilujte se jako do jediné žijí osoby na celém světě. Obejměte se, pevně se zmáčkněte k sobě a projevte si nejhlubší city. Nechte to vyjít na povrch. Já toto neudělal a vězte, že dodnes jsem výčitkami ničen jako kus ničeho a neskutečně mě to zasáhlo.
3 – DĚLEJ, CO CHCEŠ, UŽÍVEJ SI RISKOVÁNÍ A PRACUJ CHYTŘE
To znamená následující – trávíte svůj cenný čas v zaměstnání, které nenávidíte, Vaše zdraví upadá a vy si tím krátíte jediný život. A kvůli čemu? Pro koho? Pro šek do kapsy nadřízeného? Vážně? Nastavte si mozek jako dítě a nebojte se dělat věci svojí vlastní cestou. Váš vnitřní hlas je šíp ke spokojenému životu. Tomuto se říká Můj život.
Nikdo Vám nemůže diktovat, co musíte udělat. Nebo máte snad obavy o práci? Skutečně? Téměř každý pracující ve střední třídě je pár kroků od toho skončit na ulici jako bezdomovec. Proč? Z důvodu finančních krizí, které se nám houpu nad hlavami, hrozících válečných konfliktů, atd. A Vy se bojíte o práci. Každý, i v případě, že riskantní plán nevyjde, najde další běžně placené zaměstnání se stejným platem jako předtím. Kdykoliv a kdekoliv. Přijměte to. Jen smrt je soudcem naší mise tady na zemi.
Žijeme v zázračné době. Staré civilizace by nás nazývali mimozemšťany. Pokrok plný možností. Jen se podívejte, malé děti vydělávají tisíce a statisíce na internetu. Můžete se cokoliv naučit z videí. Můžete investovat do čehokoliv na světě. Je to neuvěřitelné, chopte se té možnosti. Abyste byli volní a zabezpečení, pracujte chytře. Pracujte tvrdě do padnutí jen pro přežití a nakonec nezískáte ani sekundu času navíc pro svou rodinu. No tak, nebojte se udělat ohromnou akc ke štěstí. Jak zpíval sám velký Frank Sinatra, ,,I did it my way… .´´
A to je celé, nic neříkejte. Jak se uvnitř cítíte, co vnímáte? Zůstaňte pár sekund zticha a zamyslete se nad životem a svými vztahy. Jste šťastni, nebo to je doposud plýtvání životem? Děláte věci ve svůj prospěch nebo jen pro potěšení druhých, kterým na Vás ve skutečnosti vlastně nezáleží?
Proto buďte moudří, buďte sami sebou, buďte tu pro někoho, vzdělávejte se pro život a ne list kus papíru s razítkem. Hledejte smysl života a jednoho dne, až vám temný obrys smrti zaklepe na rameno, pak nebudete vystrašeni a lítostiví kvůli nenaplněnému životu.
Věřím, že i přes toto citlivé téma jste si vzali do mozku pozitivní pocity a do krve napumpovali žhnoucí energii. Skutečně v to doufám. Někteří z čtenářů možná stírají slzy, protože to stejné jako zažili. Ptáte se jakéhosi Boha na zázrak a ve stejnou chvíli ho proklínáte. Ten neutuchající chaos ve vás. Cítím to také, pořád. Musíme to zvládnout a čelit tomu. Jen to nás dělá v budoucnu nezlomnými.
Rád bych to celé zakončil jaksi poetickou cestou, ale budu upřímný, mám na srdci toto – vezměte si své mobilní telefony a v seznamu si najděte 5 osob, se kterými si píšete nejvíce, Vaši nejbližší ze všech. A těmto napište nejčistší slova zevnitř Vás samotných.
Kdybych toto udělal onehdy a ukázal mé přítelkyni city, mohla odcházet s uklidňujícím pocitem o mně a slyšící z dáli ,,Miluji tě.´´ Proto ze sebe nedělejte tvrďáky, tohle nedělejte. Jenom smutní a zranitelní lidé takto jednají, jsou bez srdce. To je jedna z věcí, které mě naučila smrt. Jste připraveni projevit city, tak hrdě do toho.
Zhluboka se nadechněte a zaútočte na život, ten Vás totiž zabije i tak. Ale přeci to nakonec stojí za to.
autor: Francis v.d. Berg / Noble Drafts
Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].
Chceš vědět, když noble.drafts přidá nový blog?
Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.