Proč už se nesměju Američanům, že neumějí zeměpis!

Jako většina ne-Američanů jsem se vždycky smála videím, kde se rodilý Američané marně snaží najít státy na mapě, nemluvě o hlavních městech.

Jako imigrantka, která přišla do USA po dovršení základního vzdělání s maturitou a zkušenostmi v korporátní sféře, jsem nikdy neměla možnost se setkat s americkým vzdělávacím systémem, dokud jsem neměla děti.

Zorientovat se v americkém školském systému a požadavcích, zejména v rámci konkrétního školního distriktu, podle kterého vaše děti budou chodit do příslušné spádové školy, je opravdu složité. To platí obzvlášť v New York City, kde se státní školy navíc často potýkají s vysokou mírou násilí, a rodiče jsou ponecháni modlitbám, aby se jejich dítě nestalo cílem nějakého problematického spolužáka. Jakmile skončí základní škola, která zde končí v páté třídě, se boje pěstmi pravidelně nahrazují na chodbách Middle Schools (6.-8. třída) a High Schools (9.-12. třída) noži a pistolemi - často vytištěnými na domácí 3D tiskárně. Nemluvě o neustálé hrozbě školních masových střeleb a pravidelných cvičeních, jak se v těchto případech chovat – uteč, pokud můžeš, schovej se, pokud nemůžeš utéct, a bojuj, pokud nemáš jinou možnost.

Je tedy pochopitelné, že s tolika hororovými scénáři a novými pravidly jsem překvapivě radostně proplouvala školní docházkou mých dětí na křídlech 4 a 3 ( což je v Česku 1 a 2) a usměvavém ujištění jejich třídních učitelek, že vše swinguje v oddělení vzdělání tak, jak má.

Jaké bylo tedy moje překvapení, když jsem se před pár měsíci zeptala svého jedenáctiletého syna na hlavní město Anglie, a on chvíli váhal a řekl „Paříž“. Jako někdo, kdo prošel českým vzdělávacím systémem, a nadšenec do Google Earth, jsem málem dostala infarkt. Přisoudila jsem to tomu, že můj syn prostě nedával pozor ve škole.

Zavolala jsem tedy svou čtrnáctiletou dceru, premiantku, s tím, že ji pobavím bratrovou „základní“ neznalostí a zeptala se jí na to samé. Její odpověď mě naprosto šokovala: „Anglie je hlavní město Evropy,“ pronesla sebevědomě, věříc, že otázka byla chyták. Jsem si jistá, že jsem na moment ztratila vědomí a ocitla se v pekle matek, které selhaly. Děti evidentně vycítily, že jsem v šoku, a dcera zahanbeně pronesla, že se to „ještě“ neučili a obětavě nabídla vyjmenovat 50 států unie.

Nevěříc svým potomkům jsem se odvážně pustila do průzkumu a zjistila, že mají pravdu. Světovou geografii se zde učí až na střední škole - je součástí předmětu zvaného věda, do kterého patří vše od fyziky, chemie, biologie, astronomie až po již zmíněný zeměpis.

Tudíž už se nesměju, když vidím nebo slyším narážky na tuto specifickou americkou neznalost, ale pilně kupuju mapy a atlasy a příští léto projedeme trochu Evropu, aby začali mít přehled.

Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].

Ohodnoť blog
0
Odeslat správu

Chceš vědět, když katerina.k.lewis přidá nový blog?

Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.