Můj vylomený sen

Zahrádka kvetoucí v podvečerním oparu. Poněkolikáté opakuji ročník, neboť v poslední době propadám z matematiky. I když jsem našprtaný, tak tu písemnou práci skoro vždycky zvorám.

Na chodbě v mém bydlišti jest tma, příjemný chládek před vysokými červnovými teplotami. Stává se, že se mi viklá pár zubů, které nakonec vypadnou, ale pořád jich mám dosti, i když můj věk neradostně přibývá.

Rád bych to studium svou maturitou absolvoval, ale odlišný časoprostor a konstelace mi vůbec nepřejí.

Zahradní rostliny už nasazují na plody. Začíná totiž září opakovaného ročníku, pak přejde zima, nastává jaro, závěr školního roku - opět důležitá závěrečná písemná práce z matematiky. Další vylomené zuby mám již za sebou!

Jednou projdu akorát, jindy je to adrenalin, jenž končí většinou propadnutím.

Snad se to někdy povede, abych uvedené martýrium úspěšně skončil, začal opět hezky žít.

Václav Kovalčík, Zlín