Opožděný tragéd

Byl jednou jeden žák, vlastně student, jemuž se ve škole vůbec nedařilo. Až v dospělém věku při invalidním důchodě doháněl střední školu. Chtěl se stát veterinářem, ale nějak ty známky byly katastrofické. Téměř propadal! Zároveň žil sám v drobném podnájmu někde na venkově, až to bylo velmi smutné. Ale co mohl za nepříznivých okolností vůbec dělat?

Po vyučování měl zvláštní zálibu, a to po vesnicích přednášet svou tvorbu, též diskutovat na různá témata, dokonce se zabývat historií daných vesniček. Lidi mu na přednášky chodili, ale mnohdy měli pocit, že jeho akce jsou nedokonalé, ale ze soucitu na jeho přednášky chodili. Někdy to dopadlo úplným fiaskem, že létaly židle a praskalo sklo!

Zebřička Bucinka měla každý den otevřená klecová dvířka, aby se proletěla. Vždycky po pár takových akcích snesla do hnízdečka jedno vajíčko. Ano, ten mládenec rád choval zebřičky, dokonce i samečka nechával po místnosti doma proletět.

Ještě se vrátím k těm dobrodružným přednáškám. Vždycky se totiž v dalších vesnicích rozšířilo jako lavina, jak si nešťastný mladík - kulturně a vlastenecky založený - počínal, až z něj měli legraci, neboť už patřil do internetové skupiny totálních tragédů!

Nešťastný mladík rád navštěvoval scholu v jednom venkovském katolickém kostele, kde hrál a zpíval. Jednoho dne schola nacvičovala skladbu: "Staňte se solí" - se záludnou synkopou, kterou nemohl nešťastník vůbec pochopit.

Nacvičovalo se to dokola, ale marně! A tak "třísknul do stolu" a ze scholy jednoduše vystoupil!

Jednoho dne to katolický pan farář zachránil, že se prostě vybrala jiná skladba, která šla všem účinkujícím. A tak se náš mladík s nelehkým osudem opět vrátil do scholy.

Kéž by už měl za sebou též střední školu, pak již vysněnou veterinární fakultu! Kéž by měl tu sociální a profesní situaci mnohem lepší! Kéž by vynikal i v těch volnočasových aktivitách ve vesničkách i vesnicích! Kéž by konečně založil svou harmonickou rodinu! Přejme mu vše dobré!

Václav Kovalčík, Zlín