Vysvědčení aneb závěr školního roku

Vysvědčení! Všude vysvědčení v rukách žáků a žákyň, studentů a studentek! Vysvědčení! Všude vysvědčení! V této slavnostní atmosféře se nehledí, jak dopadlo - jestli s vyznamenáním, anebo bez.

Jeden spolužák si od své spolužačky půjčil vysvědčení, aby se ze zvědavosti podíval na její známky. Uplynula minuta po minutě, pár středně dlouhých chvil, a z vysvědčení spolužačky se stalo salátové vydání!

Spolužačka se zděsila, jak tohle může ukázat rodičům, i když má vyznamenání, ale ten salát bude rodiče bolet! Naštěstí to u ní doma vyřešila dlouho osvědčená hospodyňská praxe. Její maminka vysvědčení vyžehlila pod utěrkou, že bylo jako nové.

V období dospělosti se spolužák a spolužačka šťastně vzali, měli pěknou a harmonickou rodinu.

V následujícím ději přichází slečna, u níž to nedopadlo se známkami dobře, nejprve ke svému hodnému strýčkovi. Ten ji utěšuje, že se přece něco jen podařilo, že to vysvědčení není vůbec tak špatné, jak vypadá. Nakonec dívka sebere odvahu, a ukáže vysvědčení svým rodičům. Po emoční výměně dialogu se rodiče a dcera opět smíří, ale bude to chtít v příštím školním roce zlepšení.

Pak jest tu dívka se samými jedničkami. Ta se ničeho nebojí, neboť její rodiče budou mít určitě obrovskou radost z nádherného vyznamenání. A oni skutečně měli. Cukrárny v živém ruchu, a to na konci školního roku.

I když to mnohdy dopadlo, jako to dopadlo, sváteční nálada závěrečného školního roku se jen tak nezahodí.

Václav Kovalčík, Zlín