Můj barnevernetový sen

S očekáváním a nudou pozoruji dění v jednom kostele na varhanickém kurzu. Jsem totiž v dětském věku. Také bych chtěl účinkovat varhanní hrou, dechovými nástroji, ale pořád sedím v bohoslužebné lavici a pozoruji prostory Husova sboru.

Pak putuji do kolumbária, což se mi stane osudným. Náhle se probouzím v neznámé době, která je plně digitalizovaná, ekonomicky a ekologicky vyspělá.

Kolem mě mí noví začínající rodiče. Je jim kolem dvaceti pěti let. Jsou příjemně naladěni, postupně mi vysvětlují, k čemu vše slouží a k jakému účelu. Dokonce mám první digitální kapesné.

A tak chodím po hyper-moderním městě, prohlížím si super-moderní budovy, stánky a tržiště. Letmým zvednutím ruky mi ubývají peníze, štědré kapesné je rychle fuč!

Mí noví rodiče v budoucnosti jsou velmi trpěliví, pořád mi něco vysvětlují. Mají se mnou nekonečnou trpělivost, i když jsem to prošustroval dosti naivním způsobem. Musím se prostě učit a vzdělávat též v daleké budoucnosti hyper-moderního "vyspělého" státu.

Václav Kovalčík, Zlín