Můj třídní sen
V ulici ponuré střídavě prší, a já se blížím k místu, kde máme se spolužáky a spolužačkami domluvený třídní sraz. To už ani není skoro pravda, jak čas letí směrem ke stáří, dalším rodinám i osudům!
Vcházím tedy do ponuré divadelní síně, kterou jsme si zamluvili, že se zde setkáme. U některých přátel zažívám šok, co všechno dokáže čas, jak dokáže stáří vzhledově i psychikou čarovat s lidmi.
I mnozí vidí moji tvář, odešly mi skoro všechny vlasy, na mém obličeji vzniklo více vrásek a prohlubní. Naštěstí nás hřeje vzpomínka na školní docházku, humor a studijní dobrodružství tehdy na slavném gymnáziu.
Některé mé spolužačky mi dávají najevo, že chtějí omládnout, prožít ten život pro změnu se mnou.
Díváme se na sebe, společně vyslovujeme možná (ne)reálná a (ne)možná osvícená přání. Snad v příštím životě se nám bude žít jinak, mnohem lépe a krásněji - třeba v 77. století n. l.!
Václav Kovalčík, Zlín
Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].
Chceš vědět, když v.kovalcik přidá nový blog?
Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.