Můj haldový sci-fi sen

Jest nádherný a slunečný konec jara, a já se ocitám před hranicemi Haldové země zaslíbené. Nastupuji do pohraničního autobusu, aby mě odvezl do tamějšího hlavního sídla.

Nebeský autobus serpentýnami stoupá loukou, též nějakým rašeliništěm, až zastaví v jednom městečku pod vrcholem.

Vystoupím z něj, zároveň poděkuji obětavému panu řidiči, a jdu rovnou za poznáním.

Haldové městečko má skvostnou architekturu, infrastrukturu, pečlivě udržovanou a ošetřovanou zeleň, obchody, cukrárny a kavárny, a já se seznámím s jednou místní blondýnkou.

Mám s ní rande, chodíváme spolu na romantické procházky. Pak zmizí někam do neznáma. Jsem z toho dosti smutný! Dlouho ji hledám, ale marně!

Pak potkám hnědovlásku, mám sní rande, chodíváme spolu na romantické procházky. Pak zmizí někam do neznáma, a já opět truchlím; dlouho ji hledám, ale marně!

Stejný děj se opakuje s černovláskou, pak s dívkou zrzavých vlasů, a já opět truchlím; dlouho hledám, ale marně!

Náhle se probudím v jedné laboratoři. Zde bytosti "z jiného světa" provádějí bezohledné pokusy na lidech!

Jsem asi na řadě, když kolem sebe vidím intenzivní laboratorní dění, slyším zoufalé nářky obětí těchto zrůdných experimentů!

Naštěstí se jednomu důležitému mimozemšťanovi ztratila drobná tabulka s heslem a čipem pro vstup do tajuplného (likvidačního) systému!

Tu někdo asi nedopatřením shodil ze stolu na nedostupné, mimozemským nábytkem zavalené, místo, což nám zachránilo, možná ještě prodlouží, zachrání, naše životy.

Václav Kovalčík, Zlín