Můj letniční sen
Ocitám se v jedné školní jídelně, kde obědvám. Jsem obklopen mladými i starými lidmi. Počasí venku jest zatažené, trochu mlhavé.
Po obědě se přibližuji k jedné modlitebně nějaké letniční církve. Váhám, jestli vkročit, anebo nevkročit. Jsem už v davové řece, která proudem putuje rovnou do modlitebny. Káže jedna vírou nadšená kazatelka.
Zdejší liturgie, spíše neliturgie, probíhá velmi rychle. Úvod, kázání, písně, modlitba Otče náš atd. - to všechno trvá celkově asi čtvrt hodiny. Pak se lidé rozcházejí, a já ulicí putuji k říčnímu břehu, kde jest uhlím černá zem.
Tak trochu divný den, jenž mě potkal. Je totiž křížencem všedního i svátečního času.
A já putuji někam do neznáma, neboť si nejsem jistý, co by mi členství v této post-moderní církvi přineslo. V mém snu bohužel hrají peníze důležitou roli, a já se ocitám, dokonce mizím v mlhavém oparu letničního města.
Václav Kovalčík, Zlín
Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].
Chceš vědět, když v.kovalcik přidá nový blog?
Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.