Můj agamkový sen
Mám dvojitý pocit býti ve dvou městech, abych získal nějakou tu životní pomoc a radu. Putuji ulicemi, až se rozhodnu nastoupit do autobusu, který jede neznámo kam.
Vystupuji na jedné zastávce. Přede mnou hospůdka, a já do ní vcházím. Dozvídám se, že za chvilku zavírají, i když je teprve dopoledne.
Z nějakého důvodu se mi podaří ze zdejšího terária zachránit dvě velké agamy vousaté a jejich mláďata, neboť už jich je v teráriu moc, navíc se o ně personál často zapomíná pečlivě starat!
Nádherné tvory dávám nouzově do prozatímní tašky, abych je odvezl domů. Čekám na zastávce na zpáteční spoj do Zlína. Zároveň spatřím pěknou slečnu.
Dochází k výměně láskyplných veršů a slov. O vzájemné polibky pak není vůbec nouze.
Náhle přijede očekávaný autobus, a tak vezmu svou tašku s agamkami, nastoupím do něj, též moje vyvolená slečna, a cestujeme zpátky do města, kde mám dlouhodobě své bydliště.
Zároveň myslím na agamky, aby se měly u mě doma výborně v duchu kamarádství, zodpovědné a láskyplné péče.
Václav Kovalčík, Zlín
Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].
Chceš vědět, když v.kovalcik přidá nový blog?
Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.