Můj tichý Vánoční sen

Na jednom náměstí ve velkoměstě pořádají koncert. Přítomní posluchači mají svobodnou vůli vybrat si píseň a zadat ji přítomným zpěvákům a hudebníkům. Nejprve vybírám nějakou písničku s názvem "Stefanie." Zpěvačka na pódiu se na mě usměje, a pak zazpívá song.

Jsou ještě Vánoce, tak proč jim nezadat zahrát a zazpívat koledu: "Tichá noc, svatá noc?" Po mém dalším zadání najednou nikdo nereaguje, domáhám se svého práva na písničku společnou, ale nikdo z hudebníků ji nechce reprodukovat.

Na jednom světelném reklamním displeji spatřím, že koleda "Tichá noc, svatá noc" podléhá přísné cenzuře, že nesmí býti v této napjaté a složité době vůbec hrána a zpívána!

Koncert se kvůli mému přání rozpouští, a tak mi nezbývá než jít do večerky občerstvit se limonádou. Zde potkávám dívku. Bolí ji hlava. Slíbím jí zrovna, že donesu něco proti bolesti z nedaleké lékárny. A tak se i stane. Konečně mám svou lásku, též její telefonní kontakt v mém chytrém mobilu.

Procházím se nedalekými travními porosty. Všude stany lidí, kteří se zúčastnili podivného koncertu. U každého stanu nalézám rostoucí žampióny a pýchavky, zároveň zakopávám o jeden stan, v němž přebývá jedna slečna. Zavadím zrovna o její sušenky "Disko", a tak mi je přímo ze solidarity věnuje.

Musím však cestovat do svého dalekého domova mezinárodním vlakem. Mám zrovna štěstí na první ranní spoj. Po dvou hodinách jízdy se konečně ocitám ve svém domovském městě. Napadl krásný bílý sníh, mrzne a tuhne, všude rampouchy.

Je mi líto, že musím zůstat jen pár dní doma. Ještě mám čas navštívit své přátele, ale pak musím jít, spadnout, rovnou do nejistého zápočtového a zkouškového období na univerzitu v Praze.

Václav Kovalčík, Zlín