Můj slepičkový sen
Stálé zkoušení, rébusy, otázky, testy, slohové práce, diktáty, "nekonečné" probírání v hodině českého jazyka a literatury na Žlutobílém gymnáziu.
Člověk se ani nestačí divit, co všechno si kreativní profesor Slepička vymyslí a naplánuje.
O zábavu jest postaráno, ale jakmile jde do tuhého, pak mizí humor, legrace a iluze o lepším prospěchu a vyznamenání, a to z dalších předmětů.
Někdy je to nával vědomostí a znalostí, pak přichází tradiční povídání a dojemné bájivé vyprávění.
O přestávce se ocitám ve skleněné verandě, kde si povídám s kamarádkou asi o tři roky mladší. Na sobě má zrzavý svetr, který se hodí do zdejší zimy.
Pak vcházím do kabinetu profesora Slepičky, kde na mě čekají mé spolužačky, neboť mu chystáme narozeninové překvapení.
A tak vyslovuji svůj nápad osvěty, že by panu profesorovi měli srdečně poblahopřát z naší třídy žena a muž před širokým obecenstvem našeho gymnázia.
Václav Kovalčík, Zlín
Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].
Chceš vědět, když v.kovalcik přidá nový blog?
Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.