Můj jihomoravský sen

Přijíždíme k jedné energeticky soběstačné chaloupce na jižní Moravě. Je to tady plné přátelské pohostinnosti. A já vidím náhodně kolem sebe živou havěť snad nových živočišných druhů, které se urychleně snažím vyfotit a zdokumentovat.

A tak fotím venku dlouhé hodiny, též v interiéru chalupy. Na pohostinnost zdejší rodiny často zapomínám, jen chci vynikající fotografické úlovky za každou cenu pro jeden světový vědecký časopis.

Někde kolem se plazil nějaký slepýš jakoby z nějakého moduritu, anebo pavouk kudlankovitý, též nějaký velký lišaj okáčovitý.

Dokonce nemám čas jít na večeři, když tvořím, ale má mise není úspěšná. Ta nová zvířata jsou moc rychlá, že ani já se svým mobilem a fotoaparátem na ně nestačím.

Nábytek v pokoji pro hosty úplně mnou v nepořádku, slabou útěchou je snad nález mrtvé myšičky v kýblu na vodu, jež je zavalena myšími výkaly.

Hodiny ubíhají, a já vcházím do kuchyně, kde jest připraveno bohaté občerstvení. Jídla a pití, všeho dostatek, pohledy na bohatství úrody mě nutí zapomenout na mé nezdary ve fotografování zdejších mnohem rychlejších neznámých zvířecích druhů.

Václav Kovalčík, Zlín