Můj zapadající sen

"O mém nedávném existencionálním snu v divném století roku ..38 doma i ve světě, který se promítá do osudů a chování lidí."

Ocitám se na jednom internátě, kde rovněž studuji střední školu. Máme asi jednu hodinu volnou, poté hodinu zeměpisu. Jdu si tedy odpočinout, ale netuším, že zaspím i ten následující zeměpis. V třídní knize se objeví pod mým jménem znaménko mínus, tj. zameškaná, v budoucnu možná neomluvená hodina.

Jest večer a na druhém konci republiky v mém bydlišti se procházejí podzimním lesem staří lidé. Mezi nimi já a moje maminka. Ta bere s nadhledem mou zameškanou hodinu zeměpisu. Sluneční paprsky září ve skutečném podvečeru, odrážejí se od spadaného listí na zemi, též zbylého listí ve větvích stromů a keřů.

Panuje atmosféra, jako by bylo skutečně před nějakým osudovým okamžikem světovým.

Zapadající sluníčko září dál, nějak divně v neobvyklou dobu, kdy má již dávno zapadnout.

Obyvatelé Náchoda hledají útočiště v odolných budovách i sklepích před nějakou hrozbou či konfliktem. Pečlivě si vybírají, kam by mohli zapadnout. Já a mí rodiče si též vybírají místečko dalšího přežití ve městě v nejisté době.

Možná je rok ..38 nějakého záhadného století, osudový pro náš těžce zkoušený národ i okolní svět.

Václav Kovalčík, Zlín

Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].

Ohodnoť blog
0
Odeslat správu
Žiji, tvořím, publikuji, vzpomínám. Doma a na zahradě pěstuji a fotím exotické rostliny, chovám agamu vousatou. Jsem milovníkem přírody, umění, moderny a tradice. Mám rád skvělou společnost a kvalitní mezilidské vztahy.

Chceš vědět, když v.kovalcik přidá nový blog?

Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.