Můj zapadající sen
Ocitám se na jednom internátě, kde rovněž studuji střední školu. Máme asi jednu hodinu volnou, poté hodinu zeměpisu. Jdu si tedy odpočinout, ale netuším, že zaspím i ten následující zeměpis. V třídní knize se objeví pod mým jménem znaménko mínus, tj. zameškaná, v budoucnu možná neomluvená hodina.
Jest večer a na druhém konci republiky v mém bydlišti se procházejí podzimním lesem staří lidé. Mezi nimi já a moje maminka. Ta bere s nadhledem mou zameškanou hodinu zeměpisu. Sluneční paprsky září ve skutečném podvečeru, odrážejí se od spadaného listí na zemi, též zbylého listí ve větvích stromů a keřů.
Panuje atmosféra, jako by bylo skutečně před nějakým osudovým okamžikem světovým.
Zapadající sluníčko září dál, nějak divně v neobvyklou dobu, kdy má již dávno zapadnout.
Obyvatelé Náchoda hledají útočiště v odolných budovách i sklepích před nějakou hrozbou či konfliktem. Pečlivě si vybírají, kam by mohli zapadnout. Já a mí rodiče si též vybírají místečko dalšího přežití ve městě v nejisté době.
Možná je rok ..38 nějakého záhadného století, osudový pro náš těžce zkoušený národ i okolní svět.
Václav Kovalčík, Zlín
Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na [email protected].
Chceš vědět, když v.kovalcik přidá nový blog?
Zadej svůj mail a dostaneš upozornění. Kdykoliv se můžeš odhlásit.