Cestování

Jednosměrek do Říma naštěstí moc nevede

12.2.2018 11:15
Každý zná frázi: "Všechny cesty vedou do Říma." Moje čecháčkovské srdce ale zaplesalo, že ty bájné cesty vedou i opačným směrem.

(Jo tak vás tahle scenérie poněkud zklamala?)

Jak jsem slíbila v článku "Caffè? Pizza?" aneb Čecháčci na dovolené . Dnes vás vezmu na otočku do Říma. Pokud chcete sluníčkový a květinkový líčení úchvatných zákoutí Romulova města, otevřete si jakoukoli nabídku poznávacího zájezdu (#sorryjako).

(Až pojedete do Říma, nemějte velká očekávání.) Zdroj: pixabay.com

Cože? Vy chcete "nepřikrášlený" info? Pak teda čtěte dál ;).

Prázdniny v Římě... milionkrát a stále poprvé

Jak už mnozí víte, při naší návštěvě Itálie jsme se rozhodli zúčastnit celodenního výletu do významné evropské metropole.

Odjezd do Říma byl domluvený na pátou ranní. Čekala jsem, že to pro mě, typickou sovu, bude utrpení. Ale díky nádherným fotkám, filmům i vyprávění o tomto starobylém městě, jsem ráno vyskočila jako rybička.

"Zlato, doufám, že budu jako Audrey Hepburn," tetelím se po probuzení.

"Já teda doufám, že TO NEBUDE jako v Prázdninách v Římě," ušklíbne se ten můj.

"Neboj, náš výlet skončí hepy endem."

Divím se, že pochopil, na co narážím (oukej, tak jsme se na ten film dívali asi milionkrát před odjezdem na dovču... teda on trošku z donucení).

4:55 už byli všichni výletníci nalezlí v basu. Čekalo se jen na autobusáka Karla (asi hledal podšálky). Skoro Karel (teda Petra) pospával na sedačce řidiče.

5:01 a řidič nikde. Blonďatej delegát zahajuje pátrání.

5:05 ufuněný Karel s blonďákem v patách nastupují udýchaní do autobusu a vyrážíme směr Řím.

"A aby vám ta cesta rychleji utekla, zapnu vám Prázdniny v Říme," hlásí delegát.

Miláček procedí skrz zuby něco jako "milionkrát a stále poprvé", narve si do uší sluchátka a radši to zalomí.

(Vzpomínejte aneb lávstorka na entou) Zdroj: YouTube.com

S papežem na kafe aneb první zastávka Vatikán

Zdálo se mi trošku divný vyprávět, že jako první "atrakcí" v Římě byl Vatikán.

Zkusím to jinak. Před obhlídkou Říma jsme se stavili na otočku ve Vatikánu.

(Cesta na vrchol "basilica di San Pietro in Vaticano")

Evropské svaté město. Co od něho očekávat? Okulahodící stavby a davy turistů (tak jako i v "sousedním" městě).

Pár našich spolucestujících se tetelilo štěstím, když jsme se procházeli po Svatopeterském dómu. Já s miláčkem jsme zůstávali celkem chladní. Možná se tak projevila další naše čecháčkovština (kromě žraní bagetky plněné Mozzarellou Galbani). Oba jsme pokřtění katolíci. Ale nějaké "skutečné" náboženské založení? Kde že... Bazilika sv. Petra pro nás byl jen další kostel.

Nejzajímavější byl asi výšlap na vrchol oné posvátné stavby a výhled na Řím, co si budem nalhávat (ano, bolely mě nohy kvůli výletu do Numany... fest!).

Památka sem, památka tam

Nebudu vám tady sáhodlouze vypisovat všechny památky, který jsme viděli (bylo jich fakt dost). Delegát nás provedl během dopoledne po těch nejdůležitějších. Ve dvanáct rozdal mapy, kde byla zakreslena cesta ke Koloseu, a nechal nás na pospas osudu.

Nejvíc jsem se těšila na tu slavnou Fontanu di Trevi.

(Přesně takhle jsem ji... neviděla) Zdroj: pixabay.com

Jako každý turista jsem si chtěla pojistit splnění přání. Ale co se nestalo (teda spíš stalo)? Probíhala rekonstrukce! Takže fontána bez vody a ohrazená pletivem. Fakt pecka.

Jak popsat Řím jednou větou?

Přeplněný obrovský město, kde se dost neharmonicky mísí starý architektonický styly s těma novýma. Aspoň se mi to tak tehdá zdálo.

(Fontana della Barcaccia, pohled ze Španělských schodů)

Když jsme vcházeli na Piazza di Spagna, dost mě tam iritovaly ty domy. Nevím, co jsem čekala v obrovským městě. Ale k té barokní fontáně mi to prostě nesedělo. Asi to dělal nápis PRADA a to zelenisko na střeše. Kdo ví. Ale když na to koukám teď, zas taková trága to není.

(Sám o době ten barák není zas tak špatnej. Ale právě u něj začalo moje znechucení Římem.)

Památník Viktora Emanuela II.

Bylo hrozný horko, nohy mi těžkly. Hlavou mi vířily vzpomínky na moře, zmrzlinu, koktejly... Litovala jsem, že jsem se do toho Říma vůbec táhla.

Ale pak si mě opět získal. Překvapivě nádherným palácem z dvacátýho století.

(Památník Viktora Emanuela II., nebudu vás oblbovat vytuněnýma obrázkama)

Když si tuhle památku vygůglíte, asi na vás vyskočí fotky s minimem turistů a krásným trávníkem před palácem. Nicméně... proč si dělat iluze, když to tak nikdy neuvidíte.

Forum Romanum aneb konečně něco, co splnilo očekávání

Ohnisko antického světa, kde se odehrávalo vše "důležité", neboli Forum Romanum, bylo jedno z mála míst, které mě nezklamalo.

(Ze svého zdroje mám jen panorama, kdyžtak hoď očko na FB) Zdroj: pixabay.com

Nejvíc mě tam asi zaujal Vestin chrám, ale o Vestálkách někdy příště.

Koloseum aneb to nejhorší na konec?

Naše římské putování jsme zakončili návštěvou kolosea. Jak víte, jeho dávná sláva pominula... gladiátoři si tam už hlavy dávno nesekají. Ačkoli z venku kazí dojem okolí, uvnitř na vás dýchne duch starých časů. Když zavřete oči, přenesete se o pár (stovek) let do minulosti a...

(Je to ruina, co si budem...) Zdroj: pixabay.com

No záleží na vás, co nebo koho si tam představíte.

Jisté je jedno, pokud se už odhodláte Řím navštívit, do Kolosea rozhodně běžte. Ano, je to ruina (plná turistů)... ale té atomšce tam se zdaleka nic nevyrovná. Ty pocity u mě sice nebyly tak intenzivní jako při návštěvě židovského města v Praze. Ale pokud budete z toho výletu tak znechucení jako já... Tam se hodíte do pohody a uvědomíte si, že ten Řím není zas tak hroznej.

Navštívit nebo nenavštívit?

Řeknu vám to takhle. Když budete mít možnost, jeďte. Obrázek si uděláte sami. Podle mě má každý místo něco do sebe (i když je přecpaný a trošku to tam smrdí).

A jak je to s těma cestama?

Všechny cesty vedou do Říma a díky bohu i z něj. Výlet to byl (až na pár zklamání) pěknej. Cesta z města byla nekonečná (to jsem si myslela, že jsou Češi děsní řidiči). Naštěstí nás povzbuzoval Mirai.

Zdroj: YouTube.com

PS: A až budete (ehm Pražáci) nadávat na přecpanýho krtka... Svezte se metrem v Říme, ať víte, co je to narvanej vagón k prasknutí.

PPS: V dalším "díle" se těšte na nejepesnější část Itálie... ehm teda na návštěvu nejkrásnějšího státu - San Marina.

PPPS: Pokud chcete ještě chvíli prokrastinovat, hoďte očko SEM.

Vaše Iva Rojko

Text je součástí Refresher blogu, není redakčním obsahem. Administrátory můžete kontaktovat na blogy@refresher.sk.
Průměrné hodnocení
zatím málo hodnocení
Ohodnoť blog
Pro hodnocení se musíš přihlásit!
Přihlásit
6 komentářů
1
Nahoru
Další články, které by tě mohly zajímat
Za kultúrnym šokom do Indonézie.
Moja úzkosť
Po prvýkrát v Ázii
Za noc s pastierom pozbieraj výkaly a ešte ti k tomu dáme kopanec pod koleno
Túžba
ZAŽI S NAMI TATRY: klenot nie len Slovenska I.